Proč ne, alespoň v některých ohledech, je-li z Ameriky. Začátkem října navštívil Prahu profesor ekonomie z Brandeis University v Bostonu, dřívější ministr práce z první Clintonovy vlády, Robert Reich. Jde o zajímavou osobnost, která je v americkém kontextu výrazně levicově orientovaná. Reich odešel z Clintonovy vlády na vlastní žádost a později dokonce neúspěšně kandidoval na guvernéra (notoricky levicově orientovaného) státu Vermont.
Dalo se tedy očekávat, že Robert Reich bude i v Praze působit jako levicový ekonom či dokonce politik. Bylo zajímavé pozorovat, že alespoň na akademické půdě (Robert Reich měl v pondělí 6. října přednášku na Institutu ekonomických studií) působil velmi umírněně a v některých oblastech se dokonce přihlásil k názorům, které by ho v českém kontextu zařadily někam napravo od řady českých „pravičáků“.
Robert Reich například se zcela jasně vyslovil proti typickému způsobu vyplácení podpor v nezaměstnanosti, které i u nás mají formu „odměny za nicnedělání“. Americký systém je mnohem efektivnější: podpora má formu příplatku k nízké mzdě, kterou si nezaměstnaný musí sehnat. Pokud si ji nesežene, nedostane nic. Systém „Earned Income Tax Credit“ tak vede k nižší nezaměstnanosti a k vyšší ochotě lidí přijímat i hůře placená místa. Podrobněji se systému EITC a jeho perspektivám v českém prostředí věnuje další komentář (
Nezaměstnanost a sociální stát - inspirace z USA).
Druhým překvapivým momentem je bezprostřední přihlášení se k finanční spoluúčasti vysokoškolských studentů. Robert Reich byl dokonce překvapen, že její případné zavedení u nás je zpochybňováno. Vysokoškoláci mají výrazně vyšší platy během jejich kariéry a není tedy problém, aby si alespoň část investice do této budoucí prosperity sami zaplatili. Argumenty o sociálním aspektu vysokých škol zadarmo (na kterých studují především děti bohatších rodičů) evidentně na Roberta Reicha velký dojem neudělaly.
Důvodem tohoto „posunu“ je, podle mého názoru, americká zkušenost s tržním prostředím a standardní ekonomické vzdělání, které se tamním ekonomům (a všem ostatním vysokoškolákům) dostává. V Americe se zkrátka nediskutuje o tom, zda jsou trhy efektivní či o tom, že je výhodnější lidi podporovat v hledání práce a ne v jejím odmítání. U nás, a v celé kontinentální Evropě, je nedůvěra v „slepý“ trh stále hluboce zakořeněná a to nám také často brání přijmout to nejlepší a nejjednodušší rozhodnutí: nedělat nic a nechat trh, až si s „problémem“ poradí. Je zajímavé, že na takové myšlenky může přivést vystoupení zrovna takového ekonoma jako je Robert Reich.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK