Včerejší rozhodnutí bankovní rady ČNB vyvolalo někdy až bouřlivou reakci. Rozhodnutí o snížení úrokových sazeb bylo velmi překvapivé, o čemž svědčí skutečnost, že žádný z českých analytiků mimo ČNB tento krok neočekával. Diskuse se však někdy stáčí podivným směrem, když zaznívají argumenty svědčící o neporozumění strategii cílování inflace. Co když je kus pravdy prostě v tom, že se analytici ještě nenaučili "číst" měnovou politiku?
Mýtus č. 1
"Úrokové sazby ve světě se zvyšují a ČNB si nemůže dovolit plavat proti proudu". - Ale může! Centrální banka svou politikou úrokových sazeb působí především na domácí složku agregátní poptávky. Nikde není jednoznačně psáno a ani poslední makroekonomické údaje nenasvědčují, že by spotřeba českých domácností či investiční proces v české ekonomice sledoval stejné trendy jako země Evropské unie či Spojené státy. Ke zvýšení úrokových sazeb letos sáhly jen Švédská Riksbank a novozélandská Reserve Bank of New Zealand. Těžko si představit, že by ČNB měla následovat tyto centrální banky. Všechny tři banky sice patří mezi průkopníky cílování inflace, současná ekonomická situace je však odlišná. Naopak zvyšování sazeb Evropskou centrální bankou je stále ve hvězdách a Alan Greenspan z amerického FEDu naznačil, že podobná akce není v nejbližší době na pořadu dne ani v USA.
Mýtus č. 2
"Prognózy ČNB naznačují růst inflace v druhé polovině roku". - Zde jde o omyly dokonce dva. Předně prognózy inflace jsou sestaveny na 12 a 18 měsíců dopředu. Vzhledem k očekávanému poklesu inflace ve druhém čtvrtletí tohoto roku, by podle prognóz ČNB měla cenová hladina v druhé polovině roku spíše stagnovat. Omyl druhý spočívá v používání vlastních odhadů ke kritice kroků ČNB. Co by na tomto místě mělo být předmětem kritiky, a není, je inflační prognóza ČNB. Měli bychom se ptát, proč je prognóza taková či maková. Z logiky cílování inflace jasně vyplývá, že klesne-li prognóza inflace, měly by být sníženy úrokové sazby.
Mýtus č. 3
"V létě se začne inflace opět zvyšovat, ČNB se vystraší a opět bude zvyšovat úrokové sazby" - ČNB však nereaguje na aktuální vývoj inflace! S mírnou nadsázkou lze říci, že z pohledu měnové politiky je inflace letos o Vánocích již minulostí. Změny úrokových sazeb jsou reakcí na očekávaný vývoj inflace za 12 až 18 měsíců. Odhady analytiků pro nejbližší měsíc slouží pro potřeby odhadu reakce cen dluhopisů na zveřejněná data. Pro potřeby odhadu kroků ČNB musíme používat dlouhodobější odhady inflace.
Mýtus č. 4
"Cena ropy na světových trzích se zvýší, tudíž poroste také česká inflace a ČNB zvýší úrokové sazby". - Autoři podobných myšlenek patrně neslyšeli o výjimkách z plnění inflačních cílů. Mezi tyto výjimky patří vzestup domácí cenové hladiny způsobený výraznými změnami světových cen surovin, energetických zdrojů a komodit. Jinými slovy, i kdyby ropa vylétla na 50 dolarů za barel, ČNB by neměla hnout ani brvou. Sofistikovanější kritik by musel rozehrát strunu druhotných dopadů exogenního cenové šoku na domácí cenovou hladinu.
Tolik ke kritice kritiky. Protože nechci pouze obhajovat Českou národní banku nabídnu i tři náměty ke kritice, které jsou podle mého názoru více věcné a prospěšné. Kam tedy směřovat kritiku?
Problém č. 1 - prognóza inflace
Jak již bylo naznačeno, předmětem kritiky by se mohly stát prognózy inflace ČNB. Modely měnové politiky při cílování inflace obvykle předpokládají znalost způsobu jakým centrální banka získává prognózy inflace. Jiné studie pro změnu dokazují, že transparentní centrální banky, tj. banky, jež zveřejňují své modely a vstupní předpoklady, dosahují lepších výsledků při řízení měnové politiky (viz
"Why adopt transparency? The publication of central bank forecasts", ECB Working Paper No. 41). Vzory, podle nichž se ČNB inspirovala při zavádění cílování inflace - Bank of England a Bank of Canada, nabízí k nahlédnutí své modely na svých internetových stranách.
Britský model stejně jako
kanadský model umožňují odhadnout prognózy tamních centrálních bank a tím pádem také odhadnout jejich případné úpravy úrokových sazeb. Pro analytiky totiž není v otázce úrokových sazeb důležitá jejich prognózy inflace, ale prognóza centrální banky. ČNB by měla samozřejmě také přesně definovat vstupní parametry své prognózy (např. očekávaný vývoj cen ropy, kurzu, mezd, domácí agregátní poptávky, atd.).
Problém č. 2
ČNB včera zveřejnila své prognózy inflace, jedná se však o tzv. podmíněné prognózy inflace, tj. prognózy za předpokladu stabilních úrokových sazeb. Zároveň však byly sníženy úrokové sazby. Jsou tedy zveřejněné prognózy sestaveny na předpokladu již nižších úrokových sazeb nebo ještě na předchozí úrovni úrokových sazeb?
Problém č. 3
Co když za poklesem prognóz inflace stojí do značné míry pokles dovozních cen způsobený apreciací kurzu? Je potom adekvátní reagovat uvolněním měnové politiky? Není. Mezi zmíněné výjimky z plnění inflačních cílů totiž patří také výrazné změny devizového kurzu, které nesouvisejí s vývojem domácích fundamentálních veličin a s domácí měnovou politikou. Tento problém souvisí se zveřejňováním inflačních prognóz. Optimální by bylo, kdyby ČNB publikovala dvě sady prognóz. Jedna sada by obsahovala prognózy indexu spotřebitelských cen, vzhledem k potřebě stlačit inflační očekávání na co nejnižší úroveň. Druhou sadu prognóz by měl reprezentovat odhad cenového indexu odpovídajícího tomu, na co by měla centrální banka skutečně reagovat. Teoreticky je kvůli různým druhotným transmisím mezi cenovými okruhy nemožné takový index sestavit. Prakticky se mu však lze alespoň přiblížit. Jako první stupeň aproximace by například mohl posloužit index podobný našemu PCI (
Patria Core Inflation).
Měnová politika je velmi složité téma, téměř samostatná vědní disciplína. Proto se také obtížně vysvětluje v masovém měřítku a o to lépe se dá ČNB kritizovat, neboť se může jen velice obtížně bránit. Účinným prostředkem by mohl být další pokrok v transparenci měnové politiky. V optimálním případě by se měla vést diskuse o správnosti makroekonomických modelů ČNB a reálnosti vstupních parametrů.
David Marek