Poté, co jsme se podívali na růstový profil operátorů v regionu a jejich operační efektivnost měřenou EBITDA marží (u Českého Telecomu na rozdíl od TP SA v Polsku a Matavu v Maďarsku znatelný pokles tržeb, trend marže mírně rostoucí, fluktuace výrazná, její úroveň ovšem výrazně nad těmito operátory) se podívejme detailněji na tento druhý bod - operační efektivnost. Konkrétně půjde o velikost jejich hlavních nákladových skupin, která odráží to, kolik jsou tyto společnosti schopny generovat zisků z koruny tržeb.
Následující grafy u všech tří operátorů ukazují podíl jednotlivých hlavních nákladových skupin (osobní náklady, platby ostatním operátorům a ostatní náklady) a zisku EBITDA (chápejme ho jako residuum) na jejich tržbách:
Zdroj: Operátoři, Patria Finance
TP SA s nižší operační (EBITDA) marží (grafy jsou počítány z kumulativních dat) než Matav a Český Telecom má relativně nejvyšší osobní náklady (16% na tržbách v HI 2003), což je v souladu s jeho nejhorším poměrem počtu zaměstnanců na jednu linku a indikuje největší potenciál pro další restrukturalizaci. Matav i Český Telecom jsou na úrovni 14-15%, i zde je ale zřejmě ještě prostor pro zvýšení produktivity práce, což je v souladu s deklarovaným záměrem Českého Telecomu dále propouštět.
Naopak platby ostatním operátorům u TP SA dosahují pouze 10%, u Matavu a Českého Telecomu tomu je na úrovni 14% a 13%. Velikost těchto plateb je dána úrovní propojovacích tarifů, rozvojem mobilního trhu (jeho relativní velikostí k trhu pevných linek) a významem alternativních operátorů.
Ostatní náklady jsou ale u TP SA opět vyšší na 31% vs. 29% u Matavu. Český Telecom zde dosahuje výborných 23% - zde je tedy jeden z hlavních důvodů jeho relativně dobré operační výkonnosti ve srovnání se zbylými operátory. V rámci těchto nákladů jde zejména o energie, materiál, opravy a údržba apod. Míra optimalizace těchto nákladů (slovo optimalizace je důležité, protože jejich snižování může vést až za optimální hranici – tj. tam, kde je např. již poškozena požadovaná kvalita služeb dané společnosti; podobné může být konstatováno o investičních výdajích) je přitom odrazem deklarované strategie (optimalizace opex – operačních nákladů a capex – investičních výdajů je téměř bez výjimky parciální strategií uplatňovanou operátory v Evropě – tj. na stagnujících trzích s velkým tlakem na tržby od alternativních a mobilních operátorů), ale stejně tolik i toho, jak dobře je tato implementována.
Jak bylo podotknuto, v odvětví telekomunikací v oblasti pevných linek je většinou dobře vidět vrcholná, popř. pozdní fáze odvětvového cyklu. Stagnují, či klesají tržby, což je doprovázeno strategií upřenou na maximální zvýšení efektivnosti společností a to jak na straně nákladové, tak na straně investičních výdajů (zpřísňování kritérií pro nové investiční projekty ve smyslu jejich požadované návratnosti, payback period apod., maximální omezení udržovacích investic apod.). Souběžně jsou managementem vyhledávány alternativní zdroje příjmů – tedy buď nové, rostoucí odvětví, nebo alespoň rostoucí segment odvětví starého. S postupem cyklu odvětví souvisí i vývoj rentability kapitálu do společnosti vloženého, na tento se podíváme v některém z následujících článků.
Jiří Soustružník
Předchozí díly o situaci v regionu:
Růst a operační efektivita: jak je na tom Český Telecom v regionálním kontextu?
Růstový profil Českého Telecomu není v regionálním kontextu zrovna povzbudivý
Související srovnání mobilního trhu a pevných linek:
Mobilní vs. pevné telekomunikace (II) - po tržbách zisky
Mobilní vs. pevné linky - kde se u nás v telekomunikacích daří?
Související seriál o mobilním trhu v ČR:
Mobilní trh v České Republice (V): Místo, kde chtějí společnosti být
Mobilní trh v České Republice (IV): Kdo je tedy vítěz?
Mobilní trh v České Republice (III): Proč má jeden víc?
Mobilní trh v České Republice (II): Kdo má víc?
Mobilní trh v České Republice (I): Rozděl a …