Na tiskové konferenci po dnešním jednání bankovní rady ČNB zaznělo, že rizika inflační prognózy jsou spíše na proinflační straně. Z logiky inflačního cílování je zřejmé, že za takové situace centrální banka neuvolňuje měnové podmínky snížením úrokových sazeb. Posun rizik směrem vzhůru potvrzují i naše projekce (viz graf). Ke zvýšení inflačních prognóz vede zejména oslabující koruna, drahá ropa a vyšší pravděpodobnost růstu cen potravin po letošní neúrodě. Nicméně ani ropa ani potraviny, resp. jejich primární dopady do inflace, by rozhodování o úrokových sazbách ovlivňovat neměly. Ostatně i v ČR na ně pamatují „únikové klauzule“ strategie měnové politiky. Na grafu jsou vyneseny také prognózy cenových indexů abstrahujících od administrativních cenových změn (daně, deregulace) a cenových výkyvů u potravin a pohonných hmot. Čistá inflace (šedá čára) by se měla jen letmo dotknout dvouprocentní hranice. Náš vlastní index jádrové inflace (PCI – zelená čára) by v horizontu nejúčinnější transmise měnové politiky měl setrvat mezi jedním a dvěma procenty. Změny v odhadu vývoje cen pohonných hmot a potravin se do indexu jádrové inflace promítají jen minimálně. Za jinak stejných podmínek by se tedy pohled centrální banky tedy změnit neměl.
 |
V oblasti relace měnové politiky a inflačních prognóz komunikace ČNB stále vázne. Na úrovni Zpráv o inflaci je informací zpravidla dostatek. V médiích se ČNB ovšem tolik prostoru nedostane a pro čtenáře, jejichž denním chlebem nejsou ekonomické analýzy, může být komunikace ČNB matoucí. Ovlivňuje rozhodování o úrokových sazbách očekávané zdražení potravin (nebo benzínu)? Jak ale může centrální banka ztlumit tyto inflační tlaky vyššími sazbami? Rozhoduje o úrokových sazbách počasí nebo nálada arabských šejků? Výjimky z plnění inflačního cíle jsou uplatňovány vždy nebo jen někdy? Logicky by měla centrální banka určovat úrokové sazby podle cenového indexu, který nejlépe odráží domácí cenové tlaky. Odůvodnění rozhodnutí o úrokových sazbách by mělo směřovat k prognóze právě takového cenového indexu. Srozumitelnost inflačního cíle a schopnost ovlivnit inflační očekávání si ovšem vyžaduje použití nejznámějšího cenového indexu. Toto dilema provází nejen ČNB, ale i ostatní centrální banky cílující inflaci. Nebylo by na škodu, kdyby se v souvislosti s měnovou politikou mluvilo o obou cenových indexech zároveň.
David Marek