Tato otázka se může jevit jako překvapivá, avšak české právo to výslovně nevylučuje a soudy v některých jiných jurisdikcích na tuto otázku daly kladnou odpověď. Odpověď na otázku, co je cenným papírem, je přitom velmi důležitá, neboť od kladné odpovědi se mohou odvíjet další povinnosti, například v souvislosti s veřejnou nabídkou cenných papírů nebo informační povinností.
S účinností od 1. ledna 2001 české právo neobsahuje vyčerpávající výčet cenných papírů a za cenné papíry proto lze považovat i jiné majetkové hodnoty než cenné papíry příkladmo uvedené v zákoně o cenných papírech. Protože český zákonodárce ani soudní praxe zatím nepřišly s žádnými pravidly, která by usnadnila rozpoznat, kdy se jedná o cenný papír, vznikla v této oblasti značná nejistota.
Této otázky se nepřímo dotkla Komise pro cenné papíry v jednom ze svých stanovisek, v němž se zabývala otázkou, zda společnost, která svým zaměstnancům nabízí akciové opce, má povinnost uveřejnit užší prospekt nabízených akcií. Komise ve svém stanovisku uvedla, že nabídku nákupních opcí na cenné papíry bude vždy nutné považovat za veřejnou nabídku cenných papírů, pokud se nabízející obrátí na širší okruh osob a není dána žádná výjimka. Komise dále uvedla, že na tom nic nemění skutečnost, že k realizaci opce nemusí dojít, a že předmětem investice ostatně může být opce sama (kurzívu doplnil autor). Toto stanovisko tedy naznačuje, že za cenný papír by bylo možné považovat i samotnou opci. (Pro úplnost lze dodat, že argumentace Komise byla zčásti založena též na široké definici nabídky opce jako jednání nepřímo směřujícího k nabytí akcie; povinnost zveřejnit prospekt v daném případě navíc nebyla shledána, protože Komise rozšiřujícím způsobem aplikovala výjimku týkající se zaměstnaneckých akcií).
Značně širokou definici cenného papíru zná například právo USA. Tato definice se opírá nejen o širokou definici cenného papíru („security“) v Zákoně o cenných papírech z roku 1933 (Securities Act), ale též o navazující soudní praxi. Ta se podrobně zabývala otázkou, co vše může být investiční smlouvou („investment contract“), která je v zákoně výslovně uvedena jako jeden z druhů cenných papírů. První zásadní soudní rozhodnutí k této otázce z roku 1946 označilo za cenný papír investice širokého okruhu investorů do malých pozemků v pomerančovém háji, který byl centrálně obhospodařován. Na základě tohoto rozhodnutí byl formulován test, podle kterého investiční smlouva je dána, pokud se jedná o (1) peněžní investici (2) do společného podniku, (3) přičemž zisk má být dosažen převážně přičiněním jiné osoby (investoři tedy jsou pasívní). Za použití tohoto testu soudy USA později řešily otázku, zda investiční smlouvou jsou například podíly v různých druzích společností, povinný penzijní plán s výlučnými příspěvky od zaměstnavatele, určité pyramidové hry, apod.
Shledání existence cenného papíru má v právu USA za následek aplikaci řady ustanovení, například o veřejné nabídce nebo odpovědnosti za škodu způsobenou nepravdivým nebo klamavým tvrzením či zamlčením informace v souvislosti s prodejem nebo koupí cenného papíru (tzv. Rule 10b-5). Byť české právo takto širokou odpovědnost nepředvídá, existuje i zde podobná odpovědnost při propagaci investičních cenných papírů nebo plnění jiné informační povinnosti, jakož i povinnost vypracovat prospekt či užší prospekt v souvislosti s veřejnou nabídkou cenných papírů. Řešení definice cenných papírů rozhodovací praxí (i když pravděpodobně daleko konzervativnější než podle amerického modelu) může mít tedy významné dopady i v oblasti českého práva.
Robert Rabas
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal