Situace okolo penzijních fondů a jejich investičních přehmatů v oblasti akcií se poslední dobou dostala mimo střed zájmu investorů. Podle mnoha názorů zcela neoprávněně. Poslední studie firmy Lane Clark & Peacock - konzultantů v oblasti pojišťoven a penzijních fondů - ukazuje, že britský index FTSE100 by musel vzrůst o více jak 50% (jinými slovy na více jak 6,000 bodů) ze stávající úrovně, aby odmazal deficity penzijních plánů hlavních firem na britských ostrovech.
Mezera mezi stávajícími aktivy penzijních fondů a očekávanými budoucími závazky dosahuje nyní těžko uvěřitelných GBP 55 mld. (v datech k červnu tohoto roku), zatímco ještě loni byla tato částka méně než poloviční. Penzijni fondy byly totiž v posledních dvou až třech letech vystaveny dvojitému krupobití - propad akciových trhů dramaticky snížil hodnotu investovaných aktiv, zatímco růst ceny korporátních dluhopisů zvýšil budoucí závazky.
Stovky britských firem (včetně takových jmen jako Marks&Spencer) byly nuceny ukončit penzijní plány navázané na tzv. poslední výplatu, protože propad trhů, růst budoucích závazků a nové účetní postupy (známé jako FRS17) je neúměrně zdražovaly. Pravidlo FRS17, vstupující v platnost v roce 2005, pohlíží na aktiva penzijního fondu podle úrovně akcového trhu. Poslední 3 roky poklesu tak penzijní fondy přivedly k výše uvedeným deficitům. Ve snaze rozptýlit obavy zaměstnanců, že přijdou o své penze, pokud "jejich" firma zkrachuje, britská vláda dokonce navrhuje vytvořit jakýsi garanční fond. Podle zmíněné studie by náklady na tento garanční fond mohly u všech firem z báze indexu FTSE100 dosáhnout až GBP 110 mld.
Je veřejným tajemstvím, že britské penzijní fondy byly historicky "overweight" v akciích. Za poslední dva roky se však hlavní váha portfolií změnila ve prospěch dluhopisů. S tím, jak jsou dluhopisy v poslední době volatilní a hlavně nervózní, je otázkou jak moudré toto rozhodnutí bylo.
Petr Žabža