Ačkoli je poměrně podrobná úprava tzv. koncernového práva součástí našeho právního řádu již přibližně dva a půl roku, setkáváme se v praxi s tzv. ovládací smlouvou upravující vztahy v rámci jednoho koncernu pouze velmi zřídka.
Přitom samotná existence koncernu není v našich zeměpisných šířkách něčím neobvyklým. Naopak, koncernová uskupení (tj. uskupení jedné nebo více společností podléhajících jednotnému vedení) začínají i v domácí ekonomice zřetelně převažovat nad samostatnými subjekty fungujícími bez jakýchkoliv koncernových vazeb. Tento vývoj je v souladu se světovými trendy, neboť ve vyspělých ekonomikách je podle odhadů v rámci jednotlivých koncernů organizováno skoro tři čtvrtiny všech podnikatelských subjektů.
Proč je však přes značnou rozšířenost koncernů tak řídkým jevem uzavření tzv. ovládací smlouvy, jejímž hlavním smyslem má být usnadnění fungování celé skupiny? Kromě složité procedury související se schvalováním ovládací smlouvy je možno tento jev přičítat poměrně „hutnému“ textu předmětných ustanovení obchodního zákoníku, který orientaci v problematice koncernového práva příliš neusnadňuje.
Základní a nejdůležitější výhodou ovládací smlouvy je přitom zjednodušení řízení celé skupiny vzájemně spřízněných společností tvořících koncern. Na základě ovládací smlouvy může totiž tzv. řídící osoba udílet statutárnímu orgánu (tj. jednatelům, představenstvu atd.) řízené osoby pokyny, a to i takové, které mohou být pro tuto řízenou osobu nevýhodné. Kromě uzavření ovládací smlouvy je předpokladem udílení takovýchto pokynů skutečnost, že jsou tyto pokyny v zájmu samotné řídící společnosti celého koncernu nebo některé jiné společnosti patřící do tohoto koncernu.
Praktická výhoda oproti tzv. faktickému koncernu, který existuje pouze na základě majetkového propojení dvou či více společností, je zřejmá. Zatímco u faktického koncernu lze „usměrňovat“ chování dceřinných společností pouze formou valných hromad, jejichž svolávání a organizování může být u společností s početnou akcionářskou základnou časově a administrativně náročné, umožňuje ovládací smlouva mateřské holdingové společnosti korigovat chování svých dceřiných společností v průběhu roku flexibilně a operativně dle potřeby. Ovládací smlouva přitom samozřejmě nemusí být uzavřena pouze mezi společností a jejím akcionářem/společníkem. Prostřednictvím ovládací smlouvy může udílet ovládané osobě pokyny mateřská společnost celého holdingu i v případě, že vztah ovládání je zprostředkován přes jednu či několik dalších společností náležejících k danému holdingu.
Právě z výše uvedených důvodů je ovládací smlouva zpravidla uzavírána v rámci zmiňovaných faktických koncernů, kde vlastně pro zajištění samotného ovládání není nutná, vede však k podstatnému zjednodušení řízení koncernu. Ovládací smlouva může být samozřejmě uzavřena i mezi společnostmi, které nejsou nijak majetkově propojeny.
Jednou z dalších nikoliv nezanedbatelných výhod uzavření ovládací smlouvy je skutečnost, že statutární orgán ovládané společnosti nemusí v takovém případě každoročně vyhotovovat ve lhůtě 3 měsíců od konce účetního období tzv. zprávu o vztazích mezi propojenými osobami, ve které se musí uvést veškerá opatření (uzavřené smlouvy, jiné právní úkony atd.), která učinila ovládaná společnost ve prospěch společnosti ovládající či dalších spřízněných společností podléhajících jednotnému vedení.
Ovládací smlouva však rozhodně není ideální řešení prosté jakýchkoli komplikací. První nevýhodou je nutnost před uzavřením smlouvy přijmout řadu administrativních kroků (schválení valnou hromadou, zprávy statutárních orgánů a dozorčích rad, přezkoumání smlouvy znalci, atd.), které činí z uzavření ovládací smlouvy poměrně složitý proces, nikoliv nepodobný procesu fúze či jiné přeměny právnické osoby. Zde je však nutné dodat, že v případě faktického koncernu, kdy jsou zúčastněné společnosti majetkově propojeny bez účasti minoritních akcionářů/společníků, lze celý proces podstatně zjednodušit.
Zásadní nevýhoda spojená s existencí ovládací smlouvy se projeví v okamžiku, kdy hospodaření řízené společnosti skončí ztrátou. V takovém případě je řídící společnost povinna tuto ztrátu uhradit, pokud nemůže být uhrazena z rezervního fondu nebo jiných disponibilních zdrojů řízené společnosti. Ovládací smlouva dále musí obsahovat závazek řídící osoby vůči menšinovým akcionářům/společníkům řízené společnosti, vykoupit na jejich žádost jejich akcie/obchodních podíly za přiměřenou cenu.
Zda se ovládací smlouva stane běžnou součástí vztahů mezi společnostmi tvořícími koncern a nebo spíše okrajovým instrumentem, využívaným pouze několika koncernovými uskupeními, bude záviset také na tom, nakolik se předmětná úprava prosadí v legislativě Evropské Unie. V tomto směru je zatím přístup jednotlivých členských států natolik rozdílný, že přijetí jednotné úpravy koncernového práva, obsažené původně v návrhu tzv. deváté Směrnice z oblasti práva společností (Ninth Company Law Directive), v nejbližší budoucnosti rozhodně nelze očekávat.
Ondřej Havránek
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal