Od voleb do Poslanecké sněmovny uplynul rok a týden a vláda po půlročním projednávání konečně schválila návrh reformy veřejných rozpočtů. Je ovšem pravdou, že práce na reformě vládě netrvala celý půlrok, neboť přednost dostaly volba prezidenta, regulace nájemného, hlasování o důvěře vlády a naposled reklamní kampaň na Evropskou unii. Přitom budoucnost veřejných rozpočtů může být pro budoucnost českého hospodářství důležitější než všechny uvedené záležitosti. O návrhu reformy již byly popsány tisíce řádků a potištěny desítky stran denního a odborného tisku z různých úhlů pohledu. Proto se zaměřme jen na klíčové nedostatky dnešního novorozeněte.
Jádrem deficitů veřejných rozpočtů jsou mandatorní výdaje. Logicky by tedy reforma veřejných rozpočtů měla udeřit právě zde. Jenže vláda chodí kolem této oblasti jako kolem horké kaše. Na jedné straně sice bude vyhlášen stop-stav počtu státních zaměstnanců a jejich mzdy neporostou tak, jak původně měly. Na straně druhé ze sociálních dávek se návrh reformy dotýká jedné okrajové - příspěvku na dopravu. Zásadnější systémové změny v sociální politice jsou navrhovány na neurčitou budoucnost, což patrně znamená do dalšího volebního cyklu. Podobně se návrh reformy vyhýbá důchodové reformě a nezbytným změnám ve zdravotnictví. Navrženou reformu veřejných rozpočtů lze chápat jako střednědobou stabilizaci. V průběhu její realizace by se mělo začít pracovat na dlouhodobé stabilizaci. Vzhledem k sociálním nákladům doprovázejícím změny v sociální politice, zdravotnictví a důchodech, má však šanci takovou reformu připravit více reformně naladěná vláda, a to ještě krátce po volbách. Pro tuto vládu je již patrně pozdě.
V otázce daní, pomineme-li zde harmonizační úpravy nepřímých daní, se naprosto nezbytným ukazuje postupné snižování sazby daně z příjmu právnických osob. Nicméně na konci tohoto procesu by sazba neměla být 24%, ale na úrovni sazeb v Maďarsku (18%) a plánované úrovni na Slovensku a v Polsku (19%). Nemůže-li tak učinit tato vláda v průběhu svého funkčního období, neboť ona a předchozí vlády nechaly zajít zhoršování státních financí příliš daleko, měla by alespoň do dlouhodobějšího výhledu zahrnout možnost dalšího snižování daní. Domácí podnikatelé a zahraniční investoři by mohli alespoň doufat. Pro daňovou politiku již není omezením jen tvar Lafferovy křivky, ale také mezinárodní konkurence.
Charakter reformy jako dočasné stabilizace veřejných financí určuje také definice jejího cíle. Současná vláda se rozhodla dotáhnout první úsek štafety na schodek ve výši 4% HDP. Ale co bude dál? Konečným cílem rozpočtové reformy by měla být nula a nikoli čtyři nebo tři procenta HDP, jinak nás čeká stejný osud, jemuž nyní čelí Francie či Německo. Tamní ekonomiky by potřebovaly podpořit hospodářský růst fiskálním stimulem, který ovšem není možný, ani vhodný, vzhledem k předchozímu špatnému rozpočtovému hospodaření. Stejně na tom budeme i my, pokud snížíme rozpočtové schodky jen k hornímu limitu povolenému Paktem stability a růstu. Snížit rozpočtový schodek z 6% HDP na nulu v průběhu tří let by mohlo krátkodobě přinést výrazný negativní dopad do hospodářského růstu. Ale proč není reforma veřejných rozpočtů naplánována na delší časové období s konečným cílem nula? Logickou námitkou je, že za vývoj po roce 2006 současná vláda nemůže ručit. Ovšem nic nebrání tomu, aby současná vláda provedla potřebné změny a načrtla cestu vedoucí ke konečnému cíli. Přes všechny výhrady je situace ohledně nápravy veřejných financí velmi příznivá. Kdo by ještě před rokem a pár dny, kdy padaly velikášské předvolební sliby, očekával, že se vláda začne veřejnými rozpočty seriózně zabývat.
David Marek
V naší nové anketě můžete jednoduše hlasováním vyjádřit svůj názor na připravovanou reformu veřejných financí. Otázka v Anketě zní Souhlasíte s návrhem rozpočtové reformy ve stávající podobě? Myšlenku a svoje mínění potom můžete rozvést v diskusi Fóra s názvem Povede rozpočtová reforma k pádu koaličního kabinetu?