Již několikrát jsme komentovali nevalné vyhlídky Paktu stability a růstu, který omezuje rozpočtovou politiku členských zemí EU. Za to se stal otloukánkem všech politiků, kteří na „stupidní“ pravidla Paktu svalují kdeco, především pak svoji neschopnost reformovat veřejné rozpočty.
V posledních měsících se již množí i konkrétní návrhy, jak Pakt obejít, zmírnit či jinak neutralizovat. Samotná Evropská komise se rozhodla vyjít kritikům vstříc. Pakt sice formálně ponechala beze změny, ale do kritéria na maximální povolenou výšku deficitu připsala kouzelné slůvko „strukturální“. Takže skutečný schodek může ode dneška klidně vyšší než 3% HDP, pokud se podaří dané zemi prokázat, že je to jen cyklická záležitost a že schodek sám zázračně zmizí, až zrychlí ekonomický růst.
Dalším návrhem bylo nezapočítávat do schodku výdaje na obranu, s kterým přišla Francie. Zdůvodnění takového návrhu bylo věru absurdní, nicméně změkčilo by pravidla paktu o přibližně 1-2% HDP, které většinou země EU na obranu vydávají.
V červnu přišla s dalším kreativním nápadem Itálie, která navrhuje, aby infrastrukturní výdaje (hádejte, která země je potřebuje nejvyšší?) byly vyňaty z běžných rozpočtů. Místo otravných daní by tyto výdaje měly být financovány dluhopisy vydávanými Evropskou investiční bankou ve výši až 100 miliard eur ročně. To by znamenalo nejméně ztrojnásobení emise dluhopisů EIB a přibližně zdesateronásobení její investiční aktivity do infrastruktury.
Skutečný půvab italského (i francouzského) návrhu, alespoň pro politiky, je v tom, že by jim dal větší volnost při zvyšování schodků veřejných rozpočtů. Jakoby si všichni evropští politici řekli, že omezování bylo už v 90. letech dost a teď je čas zase si pořádně půjčovat!
(Šanci jak uspořit promeškala, zdá se, Evropská unie, minulý týden, když Německo souhlasilo s tím, že podpoří Francii v udržování drahé a nereformované „společné zemědělské politiky“ (CAP). Ta stojí EU téměř polovinu jejího rozpočtu ročně a dramaticky zdražuje evropské potraviny. A za co že to Němci vyměnili? Za francouzskou pomoc s odmítnutím celoevropského práva regulujícího fúze a akvizice, kterého se německé firmy bojí… Stará dobrá Evropa!)
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK