Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Předčasné protesty – reforma nás teprve čeká

Předčasné protesty – reforma nás teprve čeká

6.6.2003 14:56
Autor: 

Česká vláda se rozhoduje o přijetí plánu rozpočtových opatření, kterému trochu nadneseně říká fiskální reforma. Tento plán, v jehož rámci by se v příštích třech letech mělo vybrat na daních o 80 miliard více a na výdajích ušetřit 200 miliard, je zatím poměrně neurčitý, ale již dokázal vyprovokovat odboráře a některé levicové politiky k nebývalým protestům. Tyto reakce jsou však poněkud neuvážené.

Nezpochybnitelně pozitivní je fakt, že si česká vláda po letech odmítání konečně připustila, že české veřejné rozpočty spějí k velkému otřesu. Debatu, kterou vedeme dnes, jsme měli vést poprvé v roce 1996, v té době i později však politici hrozící problémy ignorovali. Paradoxní je fakt, že revizi veřejných rozpočtů zahájil sociálně demokratický ministr financí, tj. zástupce politické strany, která si s rozpočtovou kázní nikdy hlavu příliš nelámala a ještě před rokem slibovala modré z nebe. Kultivace české rozpočtové diskuse (a snad i politiky) tedy přichází z nečekané strany.

Vládní návrh dále obsahuje řadu konkrétních pozitivních kroků: snižují se daně ze zisku, mzdy ve veřejném sektoru neporostou dříve předpokládaným šíleným tempem, dokonce se má snížit počet ministerských úředníků. Vláda navrhuje zmražení úrovně životního minima a prodloužení věku pro odchod do důchodu (i když o málo a příliš pomalu). Dokonce má být zrušen celý jeden sociální příspěvek: na dopravu, na který se vyplácí něco přes miliardu korun ročně. Vláda by již nikdy neměla garantovat půjčky ze 100%, ale vždy jen částečně, aby riziko nesl i soukromý subjekt.

Druhým nezpochybnitelným faktem však je, že návrh vlády nejde ani zdaleka dost daleko. Vláda zatím uvažuje spíše v krátkodobém horizontu a snaží se hroutící se stavbu veřejných rozpočtů podepřít narychlo spíchnutým lešením. Česká republika je totiž poměrně unikátní zemí (alespoň v něčem…): schodky máme již nyní prakticky nejvyšší v Evropě, ale přitom platíme nejvyšší daně a utrácíme z veřejných rozpočtů nejvíce z kandidátských zemí. Ti, kteří mají schodky vyšší však proto mají alespoň dobré důvody, například důchodovou reformu v Maďarsku, či daňovou reformu na Slovensku. My naše schodky prostě projídáme.

Největší bolestí českých veřejných rozpočtů jsou již celou dekádu důchody a zdravotnictví. V obou výdajových systémech dohromady utrácíme přes 300 miliard korun, aniž bychom nad těmito výdaji měli nějakou kontrolu a aniž bychom měli představu, jak budeme důchody a zdravotní péči hradit za pět, deset či dvacet let. Soukromé peníze do těchto oblastí pustit nechceme, až na malé výjimky, ale z veřejných zdrojů je nelze ufinancovat ani dnes, o budoucnosti nemluvě. Česká společnost totiž rychle stárne, a pokud stáří bude stále, tak jako dnes, spojováno jen a pouze s důchody od státu, odsuzujeme budoucí generace důchodců do chudoby a budoucí generace daňových poplatníků k placení ještě vyšších daní než dnes platíme my.

Vláda se ve svých rozpočtových manévrech důchodovému i zdravotnímu systému zatím vyhýbá, naopak slibuje zvýšení důchodů, i když až v roce 2006, a i proto je návrh vlády nedostatečný. Bohužel, zdá se, že vláda odkládá i konkrétní návrhy na racionalizaci sociálního systému. Dnes se například nechystají žádné úpravy koeficientů sociálních dávek, které tak i nadále budou pro rodinu s dvěma dětmi vyšší než průměrná mzda, a budou tak nadále přímo vybízet k životu „na dávkách“. Odložila se reforma nemocenské, neruší se státní mimorozpočtové fondy, vláda nijak neřeší přezaměstnanost ve veřejném sektoru (především ve školství a ve veřejné správě). Vše se má „řešit“ v roce 2005 a 2006, ale to jsou volební roky a bylo by s podivem, kdyby vláda měla odvahu na zásadní reformy v tak „citlivé“ době.

Lze tedy shrnout: pokud vláda a po ní parlament přijmou navrhované reformy tak, jak je nyní navrhuje ministerstvo financí, bude to vykročení správným směrem, ale nic víc. Vytvořili bychom si tak prostor pro skutečně důkladnou a dlouhodobě orientovanou reformu veřejných rozpočtů, která by se již nemohla vyhnout některým „posvátným krávám“ české politiky, tj. důchodům, bezplatnému zdravotnictví, vysokému zaručenému životnímu minimu, drahé a nevýkonné státní správě. Protesty proti dnešní verzi reformy jsou tak velmi předčasné a pokud by uspěly, pohřbily by naděje na ozdravení českých veřejných rozpočtů na hodně dlouhou dobu.

Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.


Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data