Je veřejně známé, že poslední dva roky jsou pro profese byť jen vzdáleně spojené s obchodováním akcií nebo "corporate finance" naprostou katastrofou. Medvědí akciový trh, který svým rozsahem, hloubkou a především délkou trvání překvapil i ty nejotrlejší účastníky trhu (80-90% portfolio-manažerů se do roku 2000 s medvědím trhem nesetkalo nikdy) si musel vybrat svou daň. Globální investiční banky si na konci devadesátých let užívaly bonanzy, kterou jim přinášel expolozivní růst nových emisí akcií (IPO), fúzí a akvizic, stejně jako čilé obchodování akciových instrumentů ze strany institucionálních a především retailových klientů.
Oddělení makléřů a investičních bankéřů čítaly desítky a stovky lidí, o analyticích a podpůrném personálu nemluvě. Konec akciové bubliny v březnu 2000 byl pro banky a potažmo zaměstnance "postižených" oddělení studenou sprchou. S tím, jak se propadl počet korporátních transakcí (na přelomu roku 1999-2000 byl počet oznámených transakcí cca 2100 za měsíc, nyní se pohybuje stěží na hranici 1200) a objemy obchodů s akciemi se rapidně zmenšily (po zkušenostech s .com společnostmi nikdo ani ostatně moc peněz na rozhazování neměl) došlo k masivnímu propouštění. "Na ulici" se rázem ocitlo několik desítek tisíc makléřů a investičních bankéřů.
Analytici na tom však - s mírným zpožděním - nejsou o moc lépe. Suchou řečí čísel - ze skupiny 1,224 analytiků zaměstnaných ve dvanácti největších amerických investičních bankách jich od srpna 2002 plných 351 (tj. 29%) odešlo nebo bylo odejito. Sedm z těchto dvanácti investičních bank od začátku roku 2002 vyměnilo vedoucí oddělení analýz. Salomon Smith Barney má od října 2002 již třetího hlavního analytika a minulý týden se Citigroup nechala slyšet, že:
* přestává pokrývat 117 společností
* pokrytí indexu S&P500 je limitováno na 70% společností
* postižené sektory jsou utility, suroviny, průmyslové firmy, farmacie, telekomunikace, aerolinie
Důvody tohoto vývoje jsou nasnadě. Propad trhů v mnoha případech snížil apetit investorů k riziku a ti se nyní zaměřují jen na několik vybraných titulů. Mnoho společností zemřelo v ukrutných bolestech (Enron, Worldcom, Global Crossing). Část analytiků byla propuštěna a pokrytí "jejich" společností suspendováno. V neposlední řadě svoji roli jistě hrálo i nedávné finanční vyrovnání 10 investičních bank v řádu USD 1.4 mld. (ty peníze se někde musí ušetřit).
Co tento vývoj znamená pro investory? Je velmi pravděpodobné, že striktní oddělení analytiků a investičních bankéřů přispěje k větší reálnosti analytických zpráv, protože jejich finanční kompenzace nebude závislá na příjmu z navazujících obchodů pro banku. Investoři se díky posledním skandálům pravděpodobně alespoň trochu poučili a budou se na analýzy poskytované zdarma dívat minimálně kriticky. Jeden segment trhu však bude profitovat zcela jistě - nezávislé analytické "butiky". Jejich práce spočívá v nezávislém hodnocení firem, trendů a budoucího vývoje. Jejich práce je placena přímo odběrateli jejich produktu, tzn. investory. Ti nemají s danou firmou žádné další vztahy, neplatí jim žádné další poplatky nebo komise. Mohou se tak spolehnout, že analytici nebudou ve svých analýzách firmám pochlebovat ve snaze získat další obchod nebo transakci. Do celého investičního procesu se tak konečně vnáší prvek objektivity, který se na konci devádesátých let - ve světle kontinuální televizně-novinovo-internetové masáže - vytratil.
V krátkosti - investoři začnou snad konečně používat vlastní hlavu a nebudou se snažit popírat léty prověřené ekonomické zákonitosti.
Petr Žabža