Míra nezaměstnanost se v Čechách usadila nad hladinou 10% a jen tak pod ní neklesne (alespoň ne na delší dobu až skončí letní práce). Míra nezaměstnanosti je tak nyní na nejvyšší úrovni v historii, přestože česká ekonomika zaznamenává v posledních letech ekonomický růst. Popsaný vývoj míry nezaměstnanosti se odehrává v čase, kdy od roku 1998 zhruba 50 tisíc pracovníků (cca 1% české pracovní síly) využívá možnosti předčasně odejít do důchodu. Předčasný důchod se stal oblíbeným únikovým prostorem pro mnoho pracovníků, ale popsaná strategie má rovněž své náklady, protože zvyšuje náklady penzijního systému. K financování nákladného penzijního systému je nutné vysoké zdaňování aktivních pracovníků, což opět vede k vyšší nezaměstnanosti, a vytváří se tak „začarovaný kruh“. Úsilí o to, přimět starší pracovníky k odchodu do trvalého důchodu, je tou nejdražší formou boje proti nezaměstnanosti, protože definitivně odvádí lidi z produktivní ekonomiky.
Osud těch, kdo se nekvalifikují pro podporu v nezaměstnanosti, není tak tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť český systém sociálního zabezpečení je podpoří relativně velkorysým životním minimem, garantovaným všem českým občanům. Výše minima závisí na velikosti a věkové struktuře rodiny. Např. typická rodina se dvěma dospělými a dvěma dětmi se vyšplhá nad průměrnou výši příjmu z mezd, o oficiální minimální mzdě nemluvě. Rodina dvou pracovníků s nižší kvalifikací a dvěma dětmi má tedy nárok na garantovaný příjem, na nějž by na pracovním trhu nedosáhla. Řešením, které se samo nabízí, je zůstat v takovém případě zcela mimo pracovní trh a pobírat sociální dávky - a tak to také mnoho rodin dělá. Tento systém je nejen nákladný z hlediska státního rozpočtu, ale také podporuje mezi nezaměstnanými tzv. kulturu závislosti. Zkušenost praví, že již po roce nezaměstnanosti ztrácí pracovník většinu svých pracovních schopností a je pak více či méně odkázán na trvalé čerpání sociální pomoci.
Česká vláda argumentuje tím, že jádro problému relativně vysokých sociálních dávek v poměru ke mzdám bychom neměli hledat v příliš velkém čitateli, ale v příliš malém jmenovateli. Vláda proto podporuje růst mezd a agresivně zvyšuje minimální mzdu. Koncept minimální mzdy je přitom problematický a nenachází dostatečně silnou oporu v ekonomické teorii ani ve statistice. Zdá se, že minimální mzda podporuje růst nezaměstnanosti zejména mezi mladými lidmi a mezi těmi, kdo by byli ochotni pracovat i za mzdu nižší než minimální.
V rozvinutých zemích má nejsilnější vliv na nezaměstnanost existující sociální systém. ČR není výjimkou. Z analýz zabývajících se tím, kdy a proč lidé přestávají být nezaměstnanými a nastupují do zaměstnání, vyplývá, že hlavním vysvětlujícím faktorem pro délku trvání nezaměstnanosti v ČR je struktura domácnosti, konkrétně pak počet závislých osob. Čím vyšší je počet závislých osob, tím nižší je pravděpodobnost, že si uchazeč z této domácnosti najde zaměstnání. A protože struktura domácností rovněž determinuje sociální dávky, nabízí se hypotéza, že vytvářením husté sítě sociálního zabezpečení vláda ve skutečnosti zhoršuje přesně ten problém, který si předsevzala vyřešit.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK.
Další informace o české nezaměstnanosti včetně těch nejaktuálnějších naleznete podrobně na stránkách Patria.cz v sekci Ekonomika/Ukazatel.