Kolotoč statistických čísel roztočí v pondělí ČSÚ daty o březnové inflaci a ministerstvo práce a sociálních věcí informacemi z trhu práce. Naše prognózy ukazují na meziměsíční zvýšení spotřebitelských cen o 0,1%, což by mělo zmírnit meziroční deflaci z 0,4% na 0,2%. Míra nezaměstnanosti ke konci března podle našeho odhadu sestoupila z rekordních výšin (10,2%) na 10,0%.
Index spotřebitelských cen podobně jako v únoru tlačil směrem vzhůru růst cen pohonných hmot. V závěru března sice začaly distribuční firmy benzín a naftu zlevňovat, v cenových statistikách se tato skutečnost objeví až v číslech za duben. Mluvit o příčinách zdražování pohonných hmot je snad zbytečné. Vše se točí kolem ropy a informací z irácké fronty. Významně do inflace opět promluvily ceny potravin a rekreačních pobytů. Na rozdíl od února ovšem v opačném gardu. Ceny potravin se po únorovém poklesu podle dostupných informací v březnu mírně zvýšily. Zásluhu na tom mají především ceny ovoce, zeleniny, brambor a drůbeže. Naopak ceny rekreačních pobytů odráží konec zimní turistické sezóny a po tříměsíční cestě vzhůru se v březnu patrně vydaly opačným směrem. Březen by mohl být posledním měsícem krátké deflační epizody. Již v únoru by se díky zdražení plynu mohla meziroční inflace vrátit ke kladným hodnotám. V červenci jí dále popostrčí plánované zvýšení spotřebních daní u lihu a tabáku, případně zvýšení regulovaného nájemného, pokud se vláda v této oblasti dokáže shodnout. Před koncem roku může inflaci ovlivnit oznámené zrušení deseti- a dvacetihaléřových mincí. Otevřenou otázkou zůstává další vývoj cen plynu pro domácnosti. Prozatím očekáváme, že inflace ke konci roku vystoupí k 2,7%.
Nezaměstnanost se stala jedním z nejpalčivějších problémů české ekonomiky. Již rok a půl se počet nezaměstnaných po sezónním očištění zvyšuje. V září 2001 dosahovala sezónně očištěná míra nezaměstnanosti 8,5%, v březnu letošního roku podle našeho odhadu již vystoupala na 9,8%. Částečně se na zvýšení nezaměstnanosti podílí současný slabý hospodářský růst reflektující zhoršené podmínky na západoevropských trzích. Nicméně vliv hospodářského cyklu není uspokojivým vysvětlením. Podle našeho odhadu by po návratu české ekonomiky k tříprocentnímu růstu klesla míra nezaměstnanosti maximálně o půl procentního bodu. Za zbytkem zvýšení míry nezaměstnanosti stojí strukturální a institucionální faktory. V českém hospodářství ještě neskončil proces transformace. „Vymírání kostlivců“, které v první fázi transformace uměle držela při životě štědrost bankovního sektoru, stále zvyšuje a bude zvyšovat nezaměstnanost v českých zemích. Podle OECD se tento segment ekonomiky stále podílí na celkové zaměstnanosti pěti až deseti procenty. Slabý hospodářský růst, jež by měl i letos zaostat za svými potenciálními možnostmi a strukturální problémy by měly zvýšit průměrnou míru nezaměstnanosti z loňských 9,2% na 9,8% v letošním roce.
David Marek