Čerstvou zprávou OECD o české ekonomice se prolínají dvě hlavní témata: veřejné finance a trh práce. OECD tak přispěla k postupně krystalizujícímu konsensu, že tato dvě témata jsou v současné době nejzávažnějšími problémy českého hospodářství.
Co se týče veřejných rozpočtů, není překvapivé, že se pozornost ekonomů OECD zaměřila na důchodový systém. Výdaje na penzijní systém a zdravotnictví by se měly do roku 2010 zdvojnásobit a v dalším desetiletí opět zdvojnásobit. Zajímavé a varující je vyčíslení současné hodnoty implicitního dluhu důchodového systému. Tento dluh beroucí do úvahy budoucí narůstající schodky nereformovaného penzijního sytému podle OECD přesahuje 100% HDP. V souvislosti s tím, je zmíněno, že parametrické úpravy současného systému průběžného financování by měly být doplněny druhým pilířem, neboť negativní demografické tendence destabilizují systém průběžného financování. Klíčovým prvkem udržitelného systému je ovšem podle OECD oddálení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu v relaci k prodlužující se očekávané délce života. Podle OECD bychom si museli na penzi spořit nejen prostřednictvím odvodů státu, ale také spořením v penzijních fondech, a navíc bychom měli odcházet do důchodu stále později. Zní to nepříjemně, ale patrně se tomu nevyhneme.
Jedním z dalších doporučení OECD je snížit kapacity systému veřejné zdravotní péče a omezit tak růst nákladů na tuto oblast. O výjimečně vysoké kapacitě českého systému zdravotní péče svědčí údaje z jiného zdroje. Podle Eurostatu připadalo v ČR v roce 2000 na 100 tis. obyvatel 1 093 nemocničních lůžek, zatímco průměr EU činil pouze 630 lůžek a průměr kandidátských zemí 672 lůžek
Zástupci odborových svazů, kteří se snaží promlouvat do reformy veřejných rozpočtů a navrhují raději zvyšovat daně než škrtat ve výdajích, by si ve zprávě OECD měli přečíst pasáž o daních. I OECD si totiž všímá, že daňové zatížení v ČR přesahuje průměrné daňové zatížení chudších zemí OECD. Jedním z cílů reformy veřejných rozpočtů by měl být vznik prostoru pro snižování daní, který by podpořil vzestup zaměstnanosti a produkčního potenciálu české ekonomiky.
OECD se nelíbí pomalé tempo růstu potenciálního produktu české ekonomiky. Podobně jako my jej odhaduje na 2,5 až 3,0%, což je ve srovnání s okolními středoevropskými zeměmi málo. OECD to přičítá na vrub neefektivní alokaci zdrojů, včetně pracovních sil, v první polovině devadesátých letech, kdy investiční proces ovlivňovaly státem vlastněné banky. Díky tomu vznikla v české ekonomice dualita, kdy na jedné straně máme pohrobky tohoto procesu a na straně druhé firmy vzniklé či transformované prostřednictvím přímých zahraničních investic. OECD varuje, že „vymírání kostlivců“, kteří se podle OECD stále podílí na celkové zaměstnanosti pěti až deseti procenty, může vést k dalšímu vzestupu nezaměstnanosti v české ekonomice. I naše analýzy potvrzují, že proces nárůstu strukturální nezaměstnanosti sice zpomalil, ale nezastavil se. K nepříznivému vývoji na straně poptávky po práci přispívá vláda vytvářením kultury závislosti, kdy ochotu řady nezaměstnaných skutečně hledat práci snižuje štědrý systém státních podpor a dávek. Více než dvouprocentní rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti podle počtu osob registrovaných na úřadech práce a mírou nezaměstnanosti zjištěnou výběrovým šetřením (metodika ILO) je jednou z indikací kultury závislosti. Zatímco první míra zahrnuje všechny nezaměstnané přihlášené na úřadech práce, druhá míra je brána jako lepší ukazatel skutečně nedobrovolné nezaměstnanosti. OECD upozorňuje, že další indikací špatně fungujícího trhu práce je také fakt, že v sektorech, kde jsou vyžadovány málo kvalifikované pracovní síly je poměrně hodně nezaměstnaných domácích pracovníků, zatímco najímáni, ať již legálně či načerno, zde pracují pracovníci ze zahraničí. Jedním z řešení, které OECD navrhuje, a s kterým nelze než souhlasit, je snížení daňové zatížení práce. Zdanění práce je v ČR ve srovnání s ostatními zeměmi OECD nadprůměrné a je hlavní složkou relativně vysokých nemzdových nákladů práce. Pokud bychom porovnali podíl nemzdových nákladů na celkových nákladech práce, potom nás ze zemí EU předstihuje pouze Švédsko a Francie. Z kandidátských zemí má kromě ČR vysoké nemzdové náklady práce také Maďarsko. Dalším z opatření, které by mohlo přispět ke snížení strukturální zaměstnanosti by podle OECD bylo zvýšení mobility práce odstraněním vládní regulace paralyzující trh nájemního bydlení. Udržování současného nesmyslného způsobu regulace pod záštitou ušlechtilých sociálních cílů je ve své podstatě značně antisociálním opatřením. Představte si např. mladou rodinu z Ostravy, která by se ráda za prací přestěhovala do středních Čech, ale bohužel „nezdědila“ byt s regulovaným nájemným. Tržní nájemné díky distorzi významné části trhu nájemního bydlení zůstává poměrně vysoké a znemožňuje zvýšení mobility pracovních sil.
Po několika měsících jsme se opět dočkali kritického hodnocení z pera nadnárodní instituce. OECD na rozdíl od Evropské komise nemusí používat diplomatické formulace. Problémy české ekonomiky jsou identifikovány přesně a jasně… až na jeden - neochotu či neschopnost naší politické scény začít jednat.
David Marek