komentář doplněn
Průměrná mzda v České republice v loňském roce vzrostla o 7,3% na 15 707 Kč. V reálném vyjádření se průměrná mzda zvýšila o 5,4%. V podnikatelské sféře se mzdy zvýšily o 6,7% (reálně o 4,8%) na průměrných 16 016 Kč, ve státní sféře o rovných deset procent (reálně o 8,1%) na 14 476 Kč. V samotném čtvrtém čtvrtletí se průměrná mzda meziročně zvýšila o 6,8% na 17 315 Kč, reálně to představuje zvýšení o 6,3%.
Růst mezd je dvojsečnou zbraní, kterou je potřeba nabrousit rovnoměrně po obou stranách. Díky výraznému zvýšení mezd mohla poměrně dynamicky růst spotřeba domácností a udržet tak na relativně solidní úrovni tempo hospodářského růstu. Na straně druhé stojí otázka, zda si ovšem takový růst mezd a spotřeby můžeme dovolit, tj. zda není růst mezd nadměrnou zátěží pro finanční výkazy firem, státních úřadů či nemocnic.
Základní úvahou, k níž vedou čerstvé údaje o mzdovém vývoji, je srovnání mezd a produktivity práce. Ještě než se do takové úvahy pustíme, je nutné zmínit, že závěry uvažování na úrovni makroekonomických agregátů nemusí být platné pro každé podniky. V jednotlivých sektorech a podnicích mohou být zcela rozdílné podmínky, co se týče výkonnosti, zaměstnanosti a mzdového vývoje. A nyní již ke zmíněnému srovnání. Jak již bylo uvedeno výše, reálně se průměrná mzda loni zvýšila o 5,4%. Z dřívějších údajů z výběrového šetření pracovních sil víme, že se zaměstnanost v české ekonomice ve stejném období zvýšila o 1,0%. Podle naší prognózy by se mohl hrubý domácí produkt zvýšit o 2,3%, zvýšení produktivity práce by potom dosahovalo pouze 1,3% (stejné ukazatele k výpočtu produktivity práce používá ministerstvo financí), což je evidentně výrazně méně než reálné zvýšení mezd. Důsledkem je zvýšení jednotkových mzdových nákladů. Ty se v nominálním vyjádření v loňském roce zvýšily o 5,8%, v reálném vyjádření (deflováno indexem cen průmyslových výrobců potom dokonce o 6,4%). Tento údaj jasně vypovídá o negativním vlivu nepřiměřeného růstu mezd. Nepomůže ani argumentace tím, že za růstem mezd stojí především zvýšení mzdových tarifů ve státní sféře. Použijeme-li k výše provedeným výpočtům údaje pouze z podnikatelské sféry, dosáhneme vylepšení pouze o půl procentního bodu.
Zaměstnanost v české ekonomice sice roste, nicméně nikoli ve stejné proporci jako celkový počet práceschopného obyvatelstva. Logickým důsledkem je zvýšení míry nezaměstnanosti. Je nasnadě, že nadměrný růst mezd tenzi na trhu práce nezmírní. Reálně se zvyšují mzdové náklady již druhý rok v řadě. V roce 2001 se ještě nejednalo o nijak dramatické zvýšení, loňské zvýšení mezd již představuje výrazné vychýlení z makroekonomické rovnováhy. S nadměrným růstem mezd přichází riziko zhoršení finančního hospodaření firem s negativním dopadem do zaměstnanosti nebo zvýšení cen produkce a ztráta konkurenceschopnosti na domácích i zahraničních trzích. To by ovšem mohlo mít vzhledem ke stupni otevřenosti naší ekonomiky závažné důsledky. Odbory sice nadměrný nárůst mezd a negativní vliv na nezaměstnanost bagatelizují, jejich „starostí“ je ovšem péče pouze o zaměstnané a jejich mzdy, nikoli nezaměstnané.
Z hlediska makroekonomické rovnováhy bude důležitý vývoj relace mezd a produktivity práce v letošním roce. Z makroekonomického účetnictví vyhází jako maximálně přípustný růst mezd pro letošní rok v rozmezí 3-5%.
David Marek