komentář doplněn
Index spotřebitelských cen se v únoru zvýšil o 0,2% a meziroční deflace tak setrvala na 0,4%. Hlavními příčinami vzestupu cenové hladiny je sezónní zdražování zimních rekreačních pobytů cestovními kancelářemi a další zdražování pohonných hmot. Tyto dva faktory nepřevážilo ani zlevnění potravin či výprodeje oděvů. V únoru se navíc zpožděně promítly i změny regulovaných cen spojené s počátkem roku. Únorovou cenovou statistiku tak ovlivnilo zvýšení vodného, stočného a ceny za odvoz odpadků.
Meziroční deflace patrně v lednu a únoru dosáhla svého dna. Zejména dubnové zdražení zemního plynu by mělo přetavit deflaci zpět v inflaci. Pro další vývoj inflace bude velmi důležité, zda se podaří schválit zvýšení sazeb spotřebních daní u tabáku a lihu. Změny zmíněných daňových sazeb by mohly zvýšit inflaci zhruba o čtyři desetiny procentního bodu. Dalším klíčovým bodem je situace na ropném trhu. Současné vysoké ceny ropy a zemního plynu na světových trzích ještě nejsou zcela promítnuty v domácích cenách benzínu, nafty a plynu pro domácnosti. V neposlední řadě do vývoje inflace zasáhne zvýšení regulovaného nájemného. Zainteresovaná ministerstva se však prozatím nedohodla na osudu regulace nájemného. Zapomenout nelze ani drobný inflační impuls v podobě zrušení desetníků a dvacetníků a s tím spojeného zaokrouhlování cen.
Při realizaci plánovaných daňových změn by se měla meziroční inflace v posledním čtvrtletí tohoto roku vrátit ke spodní hranici cílového koridoru ČNB. Prozatím naše prognóza ukazuje, že v závěru roku by měla inflace dosáhnout 2,8%. Pro měnovou politiku ČNB patrně nepředstavuje dnešní údaj takovou odchylku od prognóz inflace, aby vedl bankovní radu k dalšímu snížení úrokových sazeb na konci března. Pozornost při odhadování vývoje úrokových sazeb v české ekonomice tak nadále patří zejména hospodářskému dění za hranicemi ČR, tj. vývoji německého hospodářství a ekonomiky eurozóny.
David Marek