Vedle tradičních rizik, s kterými se banky setkávají při své běžné činnosti (úvěrové, úrokové, měnové, likviditní, riziko solventnosti) a která převážně vyplývají z možných změn tržního prostředí či z fáze ekonomického cyklu, lze identifikovat další rizika, která jsou v současné době pro banky v Evropě (ale i jinde) aktuální. Jde o rizika strukturálního charakteru spojená např. s integračním procesem, který následoval po vlně fúzí a akvizic v bankovním sektoru v 90. letech.
1. Jde např. o
strategické riziko, že klienti a zaměstnanci banky nepřijmou politiku nově vzniklého subjektu, což může vést k výraznému odlivu zaměstnanců (často pouze z jedné ze slučovaných bank) či poklesu tržeb banky.
2. Fúzemi se může také zvýšit
operační riziko. Sloučení informačních systémů obou bank je hlavní problém a v některých případech banky utrpěly výrazné ztráty díky obtížné integraci svých IT systémů.
Obě výše zmíněná rizika je téměř nemožné kvantifikovat, a proto je i regulatorní organy odhadují pouze s problémy. Důvodem bývají například odlišné účetní systémy a systémy řízení rizik slučovaných bank, problémy s vytvářením jednotných databází nebo s nedostatečnou komunikací jednotlivých národních regulátorů. Pro centrální banky je tak obtížné dohlížet na nově formované bankovní skupiny.
3.
Právní riziko a riziko špatné pověsti se postupem času pro banky stalo velmi důležité v důsledku některých „excesů“ investičních bank při akciovém boomu konce 90. let. V USA lze najít řadu významných případů, kdy došlo ke konfliktu zájmů mezi obchody investičních bank na účet klientů a obchodů na jejich vlastní účet, nebo k podezřelým praktikám při primárních emisích akcií v průběhu akciového boomu. Krach energetické společnosti Enron také přinesl otázky zda nejsou investiční banky přespříliš stimulovány výší svých okamžitých příjmů z lukrativních transakcí, aniž by dbaly na důslednou kontrolu případných příznaků toho, že se firma dostává do potíží.
Podobné otázky vyvstaly v oblasti správy aktiv a investičního bankovnictví i v Evropě, což je patrné například z narůstajícího počtu zákazníků, kteří si stěžují na kvalitu provedení jejich obchodních příkazů na burze, nízkou výkonností produktů kolektivního investování, nedostatečné informování klientů nebo zavádějící investiční doporučení. V některých případech byly banky pokutovány dohlížejícími orgány nebo musely zákazníkům kompenzovat jejich ztráty. Zejména v (potenciálně) rychle rostoucím technologickém sektoru nebyly firmy vždy dostatečně prověřeny před tím, než je banky přivedly na burzu cenných papírů.
Odpovědí některých bank bylo zřízení nových nebo přeorganizování stávajících kontrolních mechanismu nebo zpřísnění interních předpisů s cílem zabránit nebo maximálně omezit možné konflikty zájmů. Stejně tak i řada regulatorních orgánů reagovala vydáváním nových předpisů.
Jitka Oppitzová, Jan Hájek
(Článek čerpá z materiálů ECB)