V článku
Nadnárodní konsolidace evropského bankovního trhu jsme uvedli, že banky ve střední Evropě jsou častými a vyhledávanými subjekty převzetí bankami ze západní Evropy. Vlna zájmu o tento region vyplývá z privatizačních procesů, které představovaly (či představují) výjimečnou příležitost k okamžitému získání významného tržního podílu. Jinou metodou pronikání na trhy je zakládání a rozšiřování vlastních dceřiných společností či poboček.
Také jsme uvedli, že banky při akvizicích v rámci Evropy v současné době preferují expanzi na teritoriálně blízké trhy, obvykle na sousední státy, které jsou příbuzné či podobné z hlediska jejich kultury. Proto jsou na středoevropském trhu nejaktivnější mj. banky z Rakouska, Německa či Itálie. Pobaltské státy jsou ve sféře zájmu především švédských bank, balkánské banky pak bývají často převzaty řeckými ústavy. Akvizici jsou také obvykle náročné z hlediska managementu a silné kapitálové pozice kupující banky.
Tento komentář se věnuje otázce, zda jsou, resp. mohou být, banky ze středoevropského regionu i aktivními a nikoliv pouze pasivními hráči na poli nadnárodní konsolidace bankovního trhu.
1) Kulturní podobnost omezuje případné aktivity na sousední či blízké státy v regionu - z tohoto hlediska může být např. pro české banky zajímavý slovenský trh, kde neexistují výrazné kulturní či jazykové bariéry.
2) Dostatečně silná kapitálová pozice k uskutečnění akvizice či proniknutí na daný trh prakticky vymezuje velikost cílového teritoria. Např. pro maďarské či slovenské banky by bylo pravděpodobně problematické pokusit se výrazněji prosadit na polském trhu. Z hlediska polských, maďarských a českých bank se jeví jako dostupný trh především Slovensko, pro maďarské banky pak dále např. balkánské teritorium.
3) Silný management bank nebyl ve středoevropském regionu vůbec standardem, teprve v poslední době došlo k jeho konsolidaci, často v návaznosti na privatizaci těchto bank.
Z posledního bodu pak vyplývá další velmi důležitý faktor, totiž osoba vlastníka středoevropských bank a jeho další aktivity v regionu. Těžko si lze představit, že se např. Česká spořitelna bude snažit proniknout na slovenský trh a konkurovat tak Slovenské spořitelně (obě jsou vlastněny Erste Bank).
Za nejaktivnější v regionu lze považovat maďarskou OTP a českou ČSOB, které se mohou opřít o svůj dominantní tržní podíl na domácích trzích (33 % resp. 26% klientských depozit). OTP vstoupila na slovenský trh prostřednictvím zakládání vlastních poboček, kterých má nyní 52, dosahuje 2% podíl na trhu klientských depozit a téměř 5% podíl na trhu úvěrů. Protože ale banka vstoupila na slovenský trh nedávno (v dubnu 2002), náklady penetrace trhu vedly OTP Bank Slovakia do ztráty za rok 2002 ve výši 0,5 mld. Kč. OTP dále projevila či projevuje zájem o koupi privatizovaných bank v Rumunsku (Banca Comerciala Romana a Banca Romaneasca – v obou případech neúspěšně) a Bulharsku (DSK Bank – je jedním z favoritů tendru).
Z „velké trojky“ českých bank jsou na Slovensku aktivní ČSOB a Komerční banka, jejichž vlastníci (belgická KBC a francouzská Société Générale) nejsou na tomto trhu přímo a výrazně zastoupeni. Tradičně aktivní je na slovenském trhu ČSOB, která si zde udržuje pozici čtvrté největší banky s cca 8% podílem na aktivech či depozitech (přes 65 mld. Sk resp. 50 mld. Sk) a s 50 pobočkami. Vedle toho je přímo či nepřímo angažovaná mj. na leasingovém (11% tržní podíl) či pojistném trhu a ve stavebním spoření (15 %). Přítomnost KB prostřednictvím dceřiné společnosti Komerční banka Bratislava je z hlediska tržního podílu nevýznamná, objem jejích celkových aktiv dosahuje 6 mld. Sk a KB Bratislava má pět obchodních míst. Komerční banka v současné době o větší penetraci slovenského trhu neuvažuje (obsluhuje především české klienty obchodující se SR), ale současně ji ani nevylučuje.
Poměrně překvapivá je neúčast velkých polských bank na přeshraniční konsolidaci bankovních služeb ve středoevropském regionu, a to především u největších bank PKO BP (státní banka s 33% podílem na domácím trhu) a Pekao, jehož vlastník – italská banka Unicredito – až donedávna nebyl přítomen např. na českém trhu. Jiná situace je u třetí největší polské banky Bank Przemyslowo-Handlowy PBK, jehož majoritní vlastník HVB Bank je již na ostatních trzích regionu aktivní několik let. Zdrženlivost polských bank v mezinárodní expanzi může vyplývat z nevyužitého potenciálu, který pro ně představuje relativně velký domácí trh, jenž je např. v porovnání s většinou středoevropských bankovních trhů relativně málo rozvinutý.
Jan Hájek, Patria Finance