Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Rozplétání gordického uzlu veřejných financí nebo deset tisíc ročně?

Rozplétání gordického uzlu veřejných financí nebo deset tisíc ročně?

20.2.2003 12:59
Autor: 

Český systém veřejných financí je natolik komplikovaný, že by vydal na několikasemestrální přednášku na vysoké škole a příprava na zkoušku z tohoto předmětu by asi byla horší než závěrečné státní zkoušky. Pro domácí a zahraniční analytiky, novináře a centrální banku je ovšem každodenní realitou, se kterou se musí potýkat. S rostoucí složitostí zároveň klesá přehlednost systému a s tím i možnost jej efektivně kontrolovat. Tento bod je mimo jiné také předmětem opakované kritiky mezinárodních organizací v čele s Mezinárodním měnovým fondem. Svítá však na lepší časy. Složitost systému by se brzy mohla snížit počtem institucí do něho spadajících. Na ozdravění fiskální situace v ČR to ale stačit nemůže. Zjednodušení celého systému představuje jen rozvázání malého, ale nezbytného, uzlíku při rozplétání chronických rozpočtových schodků.

Fond národního majetku minulý týden oznámil, že zahajuje svou transformaci směřující k postupnému ukončení své činnosti. Letos FNM propustí třetinu zaměstnanců a činnost by měl ukončit v roce 2006. Státní podíl v Českém Telecomu chce vláda prodat v letech 2004 až 2005. Elektroenergetika by mohla přijít na řadu zhruba o rok později.

V návrhu reformy veřejných rozpočtů je také požadavek na zpětné zahrnutí několika státních fondů stojících mimo rozpočet do státního rozpočtu. Konkrétně se jedná o Státní fond kultury, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, Státní fond zúrodnění půdy a Státní fond životního prostředí. MF dále navrhuje postupnou likvidaci Pozemkového fondu. Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond rozvoje bydlení by měly být zahrnuty do střednědobého rozpočtového rámce, ke zjednodušení systému veřejných rozpočtů to ovšem nepřispěje.

Česká konsolidační agentura podle zákona o ČKA zanikne ke konci roku 2011, veřejné finance by mohla přestat ovlivňovat podstatně dříve. Vše závisí na tom, kdy se podaří přiblížit její bilanční sumu k nule. V bilanci ČKA jsou totiž především problematické pohledávky. Až do června loňského roku se bilanční suma ČKA zvyšovala a zastavila se až na hodnotě 270,6 mld. Kč. Ke konci roku se snížila na 231,6 mld. Kč, a to díky prodeji balíku pohledávek v celkové hodnotě 37,8 mld. Kč. Pro letošní rok připravuje ČKA prodej balíku pohledávek za podniky v konkurzu v celkové hodnotě 62 mld. Kč a bilanční suma by měla klesnout na 156,9 mld. Kč. Pokud bude ČKA postupovat tímto tempem a pokud do ní vláda neodsune další problematické úkoly mohlo by „ošklivé děvčátko“ českých veřejných financí zmizet v roce 2007 či 2008. Reforma veřejných financí předpokládá, že by činnost FNM skončila s koncem roku 2007 a od roku 2005 by se do ČKA „neházely další odpadky“. Horkým bramborem, který je ještě hře, jsou aktiva v hodnotě kolem 50 mld. Kč v tzv. kajmanských fondech.

Jak ale dopadá hospodaření ČKA na veřejné rozpočty? To je sám o sobě malý neprůhledný uzel v rámci celé šmodrchanice veřejných rozpočtů. O úhradě ztrát ČKA rozhoduje vláda podle momentální situace a nálady. Někdy se úhrada ztráty ČKA přesune ze státního rozpočtu na FNM, jindy se nezaplatí a odsune do budoucnosti. Například nyní „dluží“ ministerstvo financí agentuře zhruba 62 mld. Kč. Z letos plánované ztráty ve výši 5,7 mld. Kč, stejně jako v případě loňské ztráty a budoucích ztrát ČKA, by měla být část hrazena z rezervního fondu ČKA, kde je stále více než 26 mld. Kč. Na pokrytí všech ztrát to ale stačit nebude, a tak se budou muset opět zapojit privatizační příjmy, až nějaké budou, nebo státní rozpočet. Z hlediska výše veřejného dluhu, je jedno, který zdroj vláda využije. Celkem můžeme očekávat, že za transformaci české ekonomiky ještě zaplatíme více než 100 mld. Kč.

Jak tedy bude vypadat veřejný dluh na konci současného volebního období? Karty v rukou má vláda a parlament. Pokud by byly ponechány veřejné rozpočty na pospas osudu (tj. předpokládejme autonomní scénář bez reformy), mohl by se podle našeho odhadu zvýšit veřejný dluh z loňských 20% HDP (odhad, přesné číslo ještě není k dispozici) až na 44% HDP. Ministerstvo financí je ve svém návrhu reformy veřejných rozpočtů dokonce ještě o jeden procentní bod skeptičtější. Na konci desetiletí naše projekce nadále ukazuje na dluh ve výši 60% HDP, což je mimochodem také jedním z limitů stanovených v Maastrichtu. Z rozboru příčin vysokých rozpočtových schodků je zřejmé, že k rozpletení gordického uzlu veřejných rozpočtů nebude stačit jen přiznání dluhů z minulosti, ale také radikální řez do výdajové strany státního rozpočtu.

Občas se objeví snahy bagatelizovat rychlé zvyšování veřejného dluhu. Podívejme se tedy, proč je růst dluhu nepříjemný. Stát má oproti ostatním subjektům tu obrovskou výhodu, že si může půjčovat velmi dlouho a splácet své dluhy novými půjčkami, aniž by investorům došla trpělivost. Jenže nic není zadarmo. Loni stát na úrocích ze svých dluhů zaplatil zhruba 21,5 mld. Kč, tj. 2 150 Kč na každého občana ČR, včetně nemluvňat a důchodců. V roce 2006 by to bez rozpočtové reformy bude již 5 660 Kč a na konci desetiletí téměř 10 000 Kč na každého. Bude se Vám chtít platit každý rok deset tisíc a více, jenom proto, že se vláda nenaučila rozumně hospodařit?

David Marek, Patria Online


Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data