(pátý díl seriálu o evropských utilitách)
Rok 2002 měl být tím posledním, ve kterém se na hospodaření Enel přímo projeví liberalizace italského trhu s elektřinou. Společnost Enel ale nečekala, až se tyto pro ni negativní důsledky otevírání trhu projeví a rozpoznala potřebu diverzifikace na rostoucí trhy. Dosáhla tak vedoucí pozice na dalších dvou segmentech trhu: distribuce plynu a telekomunikace. Diverzifikace tak zhodnotila zřejmě nejvýznamnější aktivum společnosti - zákaznickou základnu zhruba 30 milionů lidí. Díky tomu Enel očekává průměrný roční růst EBITDA 8 - 9 % v období 2001-2006.
Co se týče elektřiny, program zaměřený na snižování nákladů by měl kompenzovat snižování marží způsobené otevíráním trhu konkurenci. Liberalizace v Itálii přilákala množství nových hráčů na trh, protože tento vykazuje jednu z největších měr růstu v Evropě (připomeňme, že Enel, bývalý státní monopol, musel v roce 1999 otevřít trh konkurenci a zároveň snižovat svou výrobní kapacitu). Liberalizace italského trhu s elektřinou ovlivnila Enel na několika úrovních. Jedním z důsledků byla ztráta některých klientů (oproti konci roku 2000, kdy tržní podíl Enelu byl 51 %, se tento podíl snížil na 34 % na konci roku 2001). Společnost musela prodat část své výrobní a distribuční kapacity, tyto prodeje aktiv ale právě umožnily financování diverzifikace do telekomunikací.
Na trhu s plynem zaujímá Enel pozici druhého největšího distributora v Itálii. V telekomunikacích, kde diverzifikace začala v roce 1997, je skupina na třetím místě v segmentu mobilní komunikace, na druhém v pevných linkách a vede v internetových aktivitách.
Jako slabé stránky společnosti lze jmenovat nedostatek zkušeností v obchodu s vodou, státní vlastnictví cca 68 % kapitálu společnosti (z pohledu akciového investora toto znamená jednak možný menší tlak na maximalizaci hodnoty společnosti a možný převis nabídky akcií na trhu v případě, že se vláda rozhodne prodat část svého podílu na trhu) a přílišná citlivost na situaci na italských trzích vzhledem k slabým mezinárodním aktivitám (působí pouze na trzích ve Španělsku - akvizice Viesgo - č. 5 ve Španělsku, a v USA). V neprospěch Enel působí také regulace trhu s elektřinou a rostoucí konkurence na doposud atraktivním domácím trhu, nesoucí s sebou riziko cenové války.
Naopak pozitivně působí restrukturalizace italského trhu s vodou (přerozdělování koncesí) a zmiňované aktivity ve Španělsku, kde trh s elektřinou vykazuje vysokou míru růstu.
Co se týče státního vlastnictví, italská vláda údajně uvažuje o spojení distribuce elektřiny koncernu Enel a distribuce plynu firmy Eni do jedné firmy, kterou by pak privatizovala.
Malou zahraniční aktivitu se Enel pokoušel eliminovat i expanzí ve středoevropském regionu - participoval na privatizaci ČEZ a zájem projevil o Slovenské elektrárne. Účasti v soutěži o získání ČEZ se vzdal kvůli podmínkám stanoveným vládou (požadavek minimálně 200 miliard korun za ČEZ a šest regionálních distribučních firem). Na Slovensku vláda vyzvala investory k projevení zájmu o minimálně 46,14 a maximálně 49 procent akcií největšího výrobce elektřiny - společnosti Slovenské elektrárne.
Jiří Soustružník, Patria Finance
Tato analýza je pátou součástí seriálu o sektoru veřejných služeb (utilities) v některých evropských zemích. Dosud publikované díly si přečtete, kliknete-li na následující odkaz:
I.
Obecná situace na evropském trhu, nejvýznamnější obchodované podniky v Evropě
II.
Konsolidace, expanze a akvizice v oblasti sektoru veřejných služeb
III.
Jsou akcie společností veřejných služeb stále defenzivní investicí?
IV.
E.ON bude jedním z největších konkurentů ČEZ v regionu