Evropa je hluboce rozdělena vidinou Američany vedené války v Iráku. Největšími oponenty amerického plánu na sesazení Saddáma Husajna jsou Francie a Německo. Nyní se zdá, že právě tyto dvě země mohou na válce s Irákem najít alespoň něco pozitivního. Právě dvě největší země eurozóny – seskupení dvanácti zemí, které přijaly euro za svoji měnu – se totiž potýkají s vážnými rozpočtovými potížemi. Schodek veřejných rozpočtů v Německu dosáhl v loňském roce 3.7% HDP a i pro letošek se očekává schodek nad hranicí 3% HDP. Francie měla loni schodek ve výši 2.7%, nicméně předvolební sliby prezidenta Chiraka vedou k dalšímu zhoršování schodku a očekává se, že letos i Francie překročí hranici 3% HDP.
Překročení tříprocentní hranice je však problém: Evropská unie ve svém Paktu stability a růstu tak vysoké schodky členským zemím zakazuje. Německo již bylo „pokáráno“ dopisem z Evropské komise a Francie si vymohla pro sebe (i Německo a Itálii a Portugalsko) posunutí termínu ke kterému musí vyrovnat svůj rozpočet o dva roky až na rok 2006. Okamžitě poté však francouzský ministr oznámil, že Francie se tohoto nového plánu bude držet jen „pokud bude ekonomická situace příznivá“…
Je tedy zjevné, že evropské státy, a paradoxně právě ty největší a zdánlivě „nejzodpovědněší“ mají s rozpočtovou politikou obrovské potíže a hledají cestičku, jak dnešní Pakt stability a růstu obejít. Není proto tak zcela překvapující, že zástupci Německa se snaží přesvědčit vlády Francie a Británie, aby pravidla Paktu opět uvolnily v případě války v Iráku. (Ačkoliv Velká Británie není členem eurozóny, pravidla Paktu stability a růstu se na ní, jako na všechny členy EU, vztahují.) Logika návrhu je samozřejmě výsostně politická: podle zastánců návrhu by válka mohla splnit podmínky Paktu, které umožňují při „mimořádných událostech mimo kontrolu členských států“ suspendovat některé části Paktu.
Pro Německo je klíčová ta část Paktu stability a růstu, která stanoví, že při třetím překročení hranice schodku 3% HDP musí Evropská komise s provinilou zemí nařídit řízení a navrhnout ji pokutu ve výši 0,5% HDP. Taková situace by mohla nastat v roce 2005, když by se Německu nepodařilo snížit schodek rozpočtu ani v roce 2004. Takže i pro zavilé pacifisty z Berlína se náhle potvrzuje, že každý mrak mívá stříbrné lemování …
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV