Poslední dobou se stalo velmi "módní" hovořit o začátku ozbrojeného konfliktu v Iráku jako o možném katalyzátoru růstu světových akciových trhů. Podle mnoha komentátorů nyní investoři vyčkávají se svými nákupy na okamžik, kdy tento konflikt vypukne a pak teprve začnou svá portfolia plnit akciemi. Otázka, která je nasnadě je PROČ ? Shrňme si, co je v tuto chvíli obecně známé:
* Spojené státy a Velká Británie posilují svojí vojenskou přítomnost v oblasti Zálivu (U.S. v počtu cca 125,000 vojáků a Velká Británei v počtu cca 30,000).
* cena ropy a především zlata (které historicky působí jako rezervní aktivum) posledních několik týdnů vytrvale roste.
* rétorika U.S. a U.K. vůči systému Saddáma Husajna stále přitvrzuje, občas se objeví ojedinělé informace o nálezu stop nasvědčujících možné přítomnosti zbraní hromadného ničení - žádný konkrétní důkaz zatím ale předložen nebyl.
Mezi tím vším stojí malý nebo větší manažer akciového portfolia, který se snaží vyřešit palčivý rébus kam investovat peníze svých podílníků. Ze všech stran se na něho valí argumenty proč by měl kupovat právě v okamžiku začátku konfliktu a ne nikdy jindy, takže jeho přesvědčení ohledně vhodnosti přesně tohoto okamžiku rostou. Jeho uvažování však může být chybné:
* je nesporným faktem, že krátce po začátku konfliktu dojde k propadu globálních trhů, pravděpodobně v řádu několika procentních bodů - jako hlavní obava bude citována především rychlost, resp. vleklost konfliktu
* tohoto propadu využije jistá část investorů, která nakoupí na krátkodobou spekulaci s vidinou velmi rychlého zisku - ale co potom ?
Faktem zůstává, že problémy amerických a potažmo evropských trhů nejsou způsobeny Saddámem Husajnem nebo "jeho" zbraněmi hromadného ničení, ale především pokulhávající poptávkou spotřebitelů po výrobcích firem, obavami občanů o budoucnost jejich pracovního místa a z toho pramenící nechutí investovat, ale především mizivými investicemi společností do výroby a nových kapacit. Pokud se k tomu ještě přidá smrtící objem dluhu, který jsou firmy nuceny splácet a poznání, že ani historicky velmi nízké úrokové sazby nejsou schopny stimulovat ekonomiku, máme zde recept na problém. Je proto velmi férové přiznat, že samotná válka v Iráku tomuto stavu nepomůže a do značné míry s ním nemá ani mnoho společného - jedná se do značné míry o zástupný problém, jde přeci "jenom" o levnou ropu (Irák je po Saudské Arábii státem s největšími zásobami ropy). Řešení je tedy nejspíše jinde:
* firmy musí pochopit fakt, že specificky v sektoru technologií existuje "overcapacity", která nikdy nenajde praktické a především profitabilní užití
* finanční situace firem se bude muset drasticky vylepšit, především formou snižování zadluženosti a nemilosrdného prodávání "non-core" aktivit
* bude třeba zapomenout na myšlenku, že globální a velký nezbytně znamená profitabilní ... několik příkladů v minulosti jasně ilustruje, kam vede neopodstatněná expanze (Vivendi Universal, DaimlerChrysler, Citigroup).
Pokud všechny tyto body (kromě velkého množství dalších) budou splněny, dá se spekulovat na dlouhodobější růst akciových trhů. Jinak bude válka v Iráku jenom příležitostí rychle nakoupit a ještě rychleji prodat .... a zapomenout.
Petr Žabža, Patria Finance