komentář doplněn
Průměrná mzda v české ekonomice ve 3. čtvrtletí dosáhla 15 442 Kč, což je pouze o osm korun méně než činila naše prognóza. V meziročním srovnání si zaměstnanci v Česku polepšili o 1 068 Kč, tj. o 7,4%. Díky výraznému poklesu inflace došlo k akceleraci růstu reálných mezd. V průměru se zvýšily o 6,7%, což představuje nejrychlejší růst mezd za poslední tři roky.
V nepodnikatelské sféře se průměrná mzda zvýšila na 15 823 Kč, což je o 991 Kč (6,7%) více než loni touto dobou. Reálně se v tomto segmentu mzdy zvýšily o 6,0%. V nepodnikatelské sféře se do vývoje průměrné mzdy promítlo zvýšení platových tarifů o 11% v březnu letošního roku. V průměru se tak mzdy v této části ekonomiky zvýšily na 13 882 Kč, což je o 1 413 Kč více než loni (11,3%). Reálné zvýšení dosáhlo 10,6%. Díky tomuto vývoji se snížily rozdíly v mzdové úrovni mezi státními zaměstnanci a zaměstnanci v soukromé sféře. Nejrychleji rostly mzdy ve zdravotnictví, o 14,4%, nejpomaleji naopak v pohostinství a ubytování, o 3,3%. Příliš si nepolepšili ani zaměstnanci v oděvním a kožedělném průmyslu, zemědělství a ve finančních oborech. V těchto odvětvích se mzdy zvýšily o méně než 5%.
Růst mezd ve státní sféře je víceméně odtržen od ekonomických kalkulací běžných v soukromé sféře. Zatímco firmy čelí naprosto zřetelnému rozpočtovému omezení, státní pokladna si může dovolit hospodařit dlouhodobě se schodkem. Rychlý růst mezd ve státní sféře sice není primárním zdrojem chronických problémů veřejných rozpočtů, je však zřejmé, že k prohlubování deficitů přispívá. Rychlý růst mezd ve zdravotnictví navíc přivedl řadu zdravotnických zařízení do značné finanční tísně, jež vyústila v problémy s financováním nemzdových výdajů (např. léky). Je pochopitelné, že jednotlivé skupiny se pokouší o nátlak na příslušné ministry a ti potom o nátlak na ministerstvo financí kvůli zvýšení mezd. Bylo by bláhové očekávat v mzdové oblasti altruismus mezi lékaři a učiteli. Jenže státní rozpočet je jenom jeden, a to v chatrném stavu. Mzdová politika vlády má značné trhliny na celkové úrovni i v jednotlivých oblastech. Ruce si však vláda svazuje sama neschopností konsolidovat fiskální situaci v ostatních oblastech rozpočtu.
Odhlédněme tedy od vývoje mezd ve státní sféře, jež si žije svým vlastním životem, a pokusme se porovnat mzdy v podnikatelské sféře s produktivitou práce. Údaje o hrubém domácím produktu ve 3. čtvrtletí ještě nejsou k dispozici, vzhledem k srpnovým záplavám lze ovšem očekávat výrazné zpomalení tempa růstu ekonomiky. Proto údaje o produktivitě práce ve třetím čtvrtletí mají jen malou vypovídací schopnost o skutečném stavu ekonomiky. Co je však již známo, je vývoj zaměstnanosti. Možná poněkud nečekaně se zaměstnanost v české ekonomice ve 3. čtvrtletí meziročně zvýšila o 1,4% (podle výběrového šetření pracovních sil ČSÚ). Hrubý domácí produkt by se tedy musel zvýšit minimálně o stejné procento, aby produktivita práce alespoň stagnovala. Ať se HDP zvýší o 1% či 3%, je zřejmé, že porovnání produktivity práce a růstu reálných mezd ve 3. čtvrtletí vede k tristnímu výsledku. Nicméně ani na povodně nelze svalit hlavní část viny. Aby růst produktivity práce dosáhl stejné úrovně jako růst průměrné reálné mzdy v podnikatelské sféře, musel by se HDP reálně zvýšit o 7,5%. Příčinou nesouladu vývoje produktivity a mezd je nadhodnocení prognózy inflace na letošní rok odborovými svazy, zaměstnanci a zaměstnavateli. Budiž jim omluvou, že stejným způsobem nadhodnotili inflaci také ostatní (ČNB, ministerstvo financí, analytici).
Nadměrný růst reálných mezd bohužel přichází v době, kdy se řada firem potýká s dopady posílení kurzu koruny. Proto bude důležité, aby se v příštím roce neopakovalo letošní nadhodnocení inflačních prognóz. Podle odhadu růstu ekonomiky, vývoje zaměstnanosti a inflace v příštím roce by se mohly v mzdy v české ekonomice v průměru zvýšit o 4,0%. Rychlejší růst mezd by patrně nevedl k nebezpečnému oživení poptávkových inflačních tlaků, dolehl by však na hospodaření firem s negativnímu dopady na nezaměstnanost, konkurenceschopnost a prohloubení vnější nerovnováhy české ekonomiky.
David Marek