komentář doplněn
Průměrná nominální mzda se ve druhém čtvrtletí zvýšila na 15 772 Kč, což je o 7,4% více než ve stejném období minulého roku (Patria očekávala růst mezd o 7,2%). Reálná mzda v daném období rostla o 5,0%, neboť inflace činila 2,3%. Zaměstnanost se v České republice přitom snížila ve druhém čtvrtletí o 1,1%.
Růst mezd zrychlil díky zvýšení mezd ve státní sféře, kde v březnu došlo ke navýšení platových tarifů o 11%. V nepodnikatelské sféře se tak průměrná mzda meziročně zvýšila o 11,7%. Původně se měly mzdové tarify zvýšit již od začátku roku, odložením o dva měsíce se vládě podařilo vyšetřit v rozpočtu několik miliard. Ve firemním sektoru je mzdový vývoj umírněnější, průměrná mzda se zde zvýšila o 6,4%, což představuje nejpomalejší růst mezd v soukromém sektoru od 3. čtvrtletí 1999. Důležitou roli sehrálo loňské úspěšné jednání mezi ČNB a odbory, kdy se ČNB podařilo přesvědčit o nízké inflaci. Ke zpomalení růstu mezd v soukromé sféře přispělo také posílení kurzu koruny. Apreciace měny znamená pro mnoho firem (přímo či nepřímo) pokles korunových tržeb a ve snaze kompenzovat tento vývoj poklesem nákladů není pro růst mezd příliš prostoru. Další možností snižování nákladů je snižování počtu zaměstnanců. Ve firemním sektoru se zaměstnanost meziročně ztenčila o 1,4%. Celkový počet zaměstnanců v ČR ve 2. čtvrtletí meziročně klesl o 1,1%. Při růstu hrubého domácího produktu o 2,5% se tak produktivita práce v české ekonomice zvýšila o 3,6%. Srovnáme-li tento údaj s pětiprocentním zvýšením reálných mezd, zdá se růst mezd nadměrný. Porovnáme-li produktivitu práce s reálnými mzdami ve firemním sektoru, je rozdíl podstatně menší. Vezmeme-li navíc do úvahy, že inflace klesla více než ČNB, odbory i analytici očekávali, je mírný předstih růstu mezd akceptovatelný. Protože pokles inflace pokračoval i ve třetím čtvrtletí, růst reálné mzdy v tomto období akceleroval až k 7%.
Mzdový vývoj v první polovině letošního roku nepředstavoval zdroj makroekonomické nerovnováhy a riziko pro vývoj inflace. Rigidita nominálních mezd však představuje v situaci výrazného poklesu inflace a posílení směnného kurzu faktor ztěžující přizpůsobení reálným ekonomickým podmínkám. Za této situace by bylo žádoucí, aby alespoň vyjednávání o mzdách v příštím roce tyto faktory akceptovaly. Prozatím se však zdá, že odbory upřednostní rychlejší růst mezd před rizikem dalšího zvyšování nezaměstnanosti. Akceptovatelný růst mezd v příštím roce odpovídající našim projekcím reálného ekonomického vývoje a prognózám inflace by neměl překročit 6%.
David Marek