Do Česka možná brzy přijde velká investice Hyundai Motor - tím by opět narostla výroba automobilů v zemi. Výroba automobilů v ČR je ale již dnes vysoká, i když nedosahuje rekordních hodnot Slovenska. V ČR se vyrábí tradičně škodovky v Mladé Boleslavi, i když jde částečně o montáž dovezených dílů. Nedávno také do země přišla velká investice TPCA a automobilky Toyota, Peugeot a Citroën u Kolína začaly vyrábět své nejmenší modely. Zmínit lze také menší výrobce jako je například Tatra.
Výrazná snaha české vlády přilákat investici Hyundai znovu vyvolala pochybnosti o tom, zda není výrobců aut v ČR už přece jen moc. V této otázce proti sobě stojí dva hlavní argumenty, a to přínos automobilek pro ekonomiku a na druhé straně rizikovost výrazné váhy jednoho sektoru.
Přínos velkých továren na auta pro ekonomiku je evidentní. Sektor má výrazné zastoupení v tvorbě HDP, k růstu průmyslu přispívá asi z poloviny. Významný je také pozitivní vliv na zahraniční obchod. Třeba Škoda Auto je největším českým exportérem a je také suverénně největším zaměstnavatelem v regionu. Navíc jsou na ni napojeni další menší dodavatelé v ČR, což ekonomice přináší další příspěvky k HDP i pracovní místa. Přínos kolínské TPCA je menší vzhledem k menší produkci a menšímu příspěvku domácích výrobců komponentů, avšak jak produkce tak druhotné efekty na ekonomiku by měly do budoucna růst. Dalším impulsem by se pak stal příchod Hyundai. Z této stránky jsou tedy automobilky pro ČR jednoznačné plus.
Je tu však i druhá stránka. Přínos automobilek zmíněný výše je možný jen za klíčového předpokladu, že se udrží vysoká poptávka v sektoru. Nízká poptávka a silná konkurence z východu už vytlačila z trhu některé tradiční výrobce (Rover), do existenčních problémů se dostal gigant General Motors, světová pětka na trhu – DaimlerChrysler - se postupně vzpamatovává z problémů.
Dalším velmi důležitým předpokladem, aby továrny na automobily zůstaly pozitivem pro českou ekonomiku, je, aby v zemi zůstaly. Motivem k příchodu do země je blízkost trhů, levná pracovní síla, dobrá infrastruktura, investiční pobídky – aspoň co se týče těch nejvýznamnějších. Avšak poptávka na trzích je vrtkavá, pracovní síla postupně zdražuje, infrastruktura se zlepšuje i jinde a efekt úlev či dotací zahrnutých pod pojmem „investiční pobídky“ vyprchává. Když k tomu přičteme, že v jiných zemích je práce ještě levnější, pobídky stejně tak lákavé a poptávka zde roste, může se stát odchod automobilky jinam reálnou hrozbou.
 |
Zmíněné nevýhody – kolísavost poptávky a možnost odchodu jinam – nejsou ničím specifickým jen pro automobilový sektor. Tyto rizikové faktory jsou obecné. Avšak problém spočívá v tom, že se česká ekonomika stává výrazně závislá na jediném sektoru. V případě problémů jednoho sektoru pak celé hospodářství utrpí výrazný šok. A tuto možnost nelze nijak marginalizovat. Zřejmě nás čeká doba, kdy budou do Evropy postupně silně expandovat čínské automobilky, které hlavně díky ceně ukrojí část trhu. A nelze asi čekat, že ze začátku budou hned stavět továrny přímo v Evropě (tak jako zmíněná Toyota nebo Hyundai). Hrozbou pro sektor jako celek je pak také drahá ropa.
Shrneme-li problematiku „automobilové ekonomiky“, dostáváme se k analogii s investicemi a investičním rozhodováním. Tak jako investor kombinuje investiční instrumenty s ohledem na požadovaný výnos a riziko, tak je i ekonomika portfoliem sektorů, které rovněž mají svůj výnos a riziko. Jak známo, riziko portfolia lze významně snížit diversifikací. V portfoliu ČR ale výrazně vyčnívá jeden sektor. Taková investiční strategie je samozřejmě také možná, odpovídá ale spíše spekulantovi, který sází na velký výnos v tomto sektoru. Zatím tato sázka vychází a automobilový sektor ČR přináší zisky. Rozumný spekulant si je však vědom, že sázka na jednu kartu s sebou nese významný nárůst rizika. Ví to i ČR?
Jaký je Váš názor na rozmach výroby automobilů v Česku? Je dobře, že jsme automobilová velmoc?
Hlasování a diskuse k tématu probíhá ZDE