Hledání konkurenční výhody, která by na delší čas alespoň zaplatila náklad fondů investovaných do firmy, je pro ní nekončícím cvičením. Ve většině odvětví je na vrcholu možných konkurenčních výhod úspěšná inovace - tedy ani přesvědčení, že si firma ještě dlouho vystačí s tím co má, ani "vylepšování" stávajících produktů přidáváním nesmyslných funkcí, dodatečných služeb a systému slev, kterému nerozumí ani obchodní zástupci. Bylo zde již několikrát zmiňováno, že ve většině případů není tržní inovace o nových vědeckých objevech, ale o popírání hranic mezi odvětvími, popírání stávajících modelů podnikání a o pohledu z jiného úhlu.
Jedním ze způsobů, jak pomoci úspěšné inovaci, je tak oproštění se od konzervativního přístupu k dodavatelům a odběratelům a snaha o výměnu maxima informací relevantních pro daný trh. To znamená na straně jedné sbírat všechny informace relevantní pro vývoj nových produktů a služeb a na straně druhé zabezpečit, že se tyto skutečně dostanou na trh tak, jak je požadováno. Oblíbeným příkladem je Toyota, která tak činí zejména na základě sdružení dodavatelů pro sdílení obecných informací a konzultačních skupin pro činnost jdoucí od kurzů a seminářů až po přímou asistenci lidí od Toyoty ve výrobních prostorech dodavatelů.
Evidentní námitkou proti podobnému systému je hrozba vyzrazení citlivých informací konkurenci (např. přes dodavatele, který nevyrábí jen pro jednu společnost). Ale právě tento příklad ukazuje, že ani v silně konkurenčním odvětví, jakým je výroba automobilů, toto riziko nemusí převýšit výhody z tohoto plynoucí. Základem je ovšem, že podobný přístup k dodavatelům (podobně se dá přistupovat k odběratelům - dealerům, velkoobchodníkům, retailu ...) je pouze jedním prvkem z celé strategie firmy, která zajišťuje flexibilitu, schopnost se rychle učit a nové poznatky v krátkém čase dotáhnout na trh a převést tyto faktory do vysoké schopnosti generovat volné cash flow (relativně k odvětvovým standardům). Říci si, že se silně posílí vazby s dodavateli a mít nepořádek ve zbytku firmy, který zamezí realizaci výše uvedených pozitiv, asi k ničemu dobrému nepovede. Pak zůstává ono "My nesmíme ani naznačovat".