O nezávislosti měnové politiky byly popsány stohy papíru. Centrální banky si v této oblasti vydobyly značný kus svobody z dynamicky nekonzistentní hospodářské politiky vlády. Fed, ECB i Bank of England se na vlády svých zemí příliš ohlížet nemusí. Podobně na tom byla Česká národní banka. Do včerejška, kdy premiér o týden předběhl bankovní radu ČNB a snížil úrokové sazby. ČNB už zbyla jen povinnost oznámit to příští čtvrtek veřejnosti. Tento nový způsob měnové politiky prováděné vládou by se mohl po precedentním případu nazývat třeba marockou intervencí a v učebnicích by se mohl zařadit třeba vedle holandské nemoci.
Včera premiér při setkání s marockými podnikateli řekl, že očekává posílení kurzu na 25 korun za euro při vstupu ČR do eurozóny a zcela tak vymazal snahu snad celé bankovní rady zchladit spekulacemi přehřátý devizový trh. Guvernér centrální banky se na premiéra trochu zlobil, jiní členové bankovní rady se snažili bojovat na druhé frontě trhu a premiérova mluvčí situaci mírnila tím, že šlo jen o premiérův osobní odhad. Výsledek je ale zřejmý: Kurz se dnes pohybuje v blízkosti úrovně 28,30 korun za euro a vydrží-li zde, dočkáme se patrně snížení úrokových sazeb. Premiér si tak zajistil pro letošní parlamentní volby ještě nižší úrokové sazby. Bylo by chybou opomenout tyto zásluhy v předvolební kampani. Nic není zadarmo, přes palubu byly hozeny firmy živící se vývozem své produkce do zahraničí. Sice se jedná o poměrně velkou část české ekonomiky, kde kvůli klesajícím tržbám dále zpomalí tempo růstu mezd, a následně tedy i spotřeba domácností co by přímý ukazatel hmotné životní úrovně, ale pan premiér jistě ví, co dělá.
Koruna je při své současné kondici odsouzena k posilování. Jde o to, aby kráčela po správné cestě, nepotácela se opilecky z jedné škarpy do druhé a způsobila sobě a českému hospodářství co nejméně šrámů. Rovnovážná reálná apreciace by měla nyní dosahovat zhruba tří procent ročně, píše v poslední Zprávě o inflaci ČNB. Podle našeho modelu pro dlouhodobé prognózy kurzu koruny založeného na relaci produktivit práce a cenových hladin a doplněného mechanismem pro korekci krátkodobých i dlouhodobých odchylek by rovnovážné zhodnocení reálného kurzu koruny letos mohlo činit 3,7 procenta. Koruna ale do letošního roku vkročila s poměrně silným kurzem (tj. nad svou rovnovážnou úrovní), a zbýval jí prostor na reálné posílení o zhruba 1,5 procenta. Pokud by měla česká měna opustit letopočet 2006 v souladu s prognózou rovnovážného reálného kurzu měla by se pohybovat na v blízkosti hodnoty 27,97 korun za euro. Na konci roku 2009, tj. těsně před zamýšleným vstupem do eurozóny, stejný model ukazuje na kurz 26,40 korun za euro. Pokud by byl vstup o dva roky odložen, konverzním faktorem při rozloučení s českou měnou by mohl být kurz 26,0 korun za euro.
Premiér má pravdu, koruna posílí. Měnová politika v civilizovaném světě je ale citlivou hrou o jemných odstínech mezi zvolenými slovy. Také zprávy z ČNB a výroky členů bankovní rady bývají rozebírány téměř pod lupou. Budiž to známkou kvality měnové politiky a emancipace domácího finančního trhu. Korektní komunikace k současnosti a budoucnosti kurzu koruny ze strany ČNB by asi zněla v tomto smyslu: „Dlouhodobě sice lze očekávat posilování koruny, tento proces ovšem musí být postupný a v souladu s parametry ekonomiky. Nyní kurz koruny tento požadavek nesplňuje a současné výrazné posílení kurzu je nežádoucí.“ Premiér do jemně vyvážené šachové partie mezi centrální bankou a finančními trhy zdánlivě vtrhnul kalibrem těžkého stavebního stroje. Možná jde o promyšlený tah a teprve čas ukáže, zda náhodou není měnová politika prováděná marockými intervencemi účinnější než cílování inflace se svými složitými modely.
Čtěte také:
Paroubek: Při vstupu do EMU se kurz koruny přiblíží 25,00 Kč/EUR
Tůma: Premiér nedocenil, že jeho výrok je pro trh citlivou informací
Rozhovor s guvernérem ČNB Zdeňkem Tůmou