Společnost K1 začne platit dividendu a její akcie poklesnou, protože investoři si to vysvětlí jako indikaci menšího předpokládaného růstu. Stejná společnost za čas dividendu sníží, akcie ale opět poklesne, protože trh vnímá snížení jako další známku její slabosti.
Společnost K2 začne platit dividendu a její akcie vzrostou, protože investoři rádi vidí výplatu hotovosti místo nerozvážných akvizic. Stejná společnost za čas dividendu sníží, akcie ale opět vzroste, protože trh vnímá zvýšení jako indikaci toho, že vyšší organický růst a možná nějaká malá dobrá akvizice je na obzoru.
Těžko najít v reakcích akcionářů na dividendovou politiku jednoznačné schéma. Problematika dividend v sobě krásně odráží komplexnost financí, počínaje ideálním světem teorií struktury financování a konče naším světem nesymetrických informací, emocí, dohadů a nápadů. Základní scénář je jednoduchý - společnost generující volné cash flow (FCF) nejprve hodnotí, zda toto může být investováno do projektů zvyšujících její hodnotu - tj. do těch, jejichž návratnost překročí nebo alespoň pokryje návratnost do společnosti investovaného (a v ní zadrženého) kapitálu. Pokud taková příležitost není a společnost je spokojena se strukturou svého financování (tj. nechce FCF použít na amortizaci dluhu), hotovost je vyplacena ve formě dividend, ať s ní vlastnící naloží podle svého mínění (spotřeba, nebo reinvestice do jiných společností/projektů).
Historie u obchodovaných společností ukazuje výrazně vyšší fluktuace zisků ve srovnání s dividendami - dlouhodobá standardní odchylka (reálných) dividend na vyspělých trzích je cca třikrát menší než u zisků. To indikuje snahu firem o určité vyhlazení dividendového toku změnou výplatního poměru. Mimo uvedeného základního rozhodovacího modelu totiž do velikosti dividend promlouvají i následující (často protichůdné) faktory, jejichž příklady jsou:
1. Management může mít tendenci pro “budování říší”, která vede k tomu, že všechny zdroje, které jsou k dispozici, jsou proinvestovány. Akcionáři tak nevidí dividendy jako takové, ale jako pojistku proti přeinvestování. Dalšími faktory ovlivňujícími chování managementu ve smyslu jeho snahy přeinvestovávat může být snaha o zvýšení své ceny na trhu práce, nebo snaha o krátkodobé zvýšení cen akcií podniku.
2. Náklady, které musí být vynaloženy na verifikaci cash flow (jeho využití ku prospěchu akcionářů) způsobují, že atraktivita akciového financování na trzích s nedostatečnou transparentností a etickou výší klesá – klesá externí nabídka akciových fondů. To vede k tomu, že firmy více zadržují vnitřně generované zdroje (klesá výplatní poměr v obdobích vyšších zisků), investují je do likvidních aktiv s nízkým úrokem, čímž vytváří nutný polštář pro možné budoucí vyšší nároky na financování.
3. Problém negativního výběru a informační asymetrie může vést i ke známému jevu, kdy akcionáři (management) v případě nadměrného dluhového financování mohou podnikat už jen rizikové projekty (buď a nebo strategie), protože jejich možný výdělek je nesymetrický – v případě bankrotu ztratí pouze svou investici (která již sama o sobě může mít minimální hodnotu), v případě zdařilého projektu jim zbude vše po odečtení fixního nákladu dluhu. Existující a noví věřitelé tak z tohoto a jiných důvodů mohou (a taky to běžně dělají) limitovat množství dalšího dluhu. Tento jev pak plošně ovlivňuje všechny firmy, takže i ty schopné jsou schopny vyplácet méně dividend, protože musí téměř vše ufinancovat z FCF.
Uvedené je přirozeně jen ukázkou problematiky dividend. V případě reakce akcie na ohlášení (změny) výplaty dividend je situace ovlivněna zejména dohady, které se točí kolem toho, co změna znamená. Dividendová politika se tak někdy stává dost drahým způsobem komunikace s akcionáři, popř. ostatními externími stranami. Supluje tak buď nedostatečnou, nebo nedůvěryhodnou komunikaci firmy s externími stranami, zejména s akcionáři. To např. v případech, kdy si společnost plete IR s marketingovou propagací svých akcií typu "naše akcie je lepší než běžná akcie".
Dividendy jsou v tomto článku brány jako ekvivalent distribuce hotovosti akcionářům. To ovšem nejsou - vedle nich existuje i v Evropě stále populárnější výkup a zrušení vlastních akcií firmou. Proklamace v nadpise tak nemusí znamenat celkové snížení výplaty hotovosti akcionářům, ale změnu formy - téma, kterému se zde budeme věnovat příště.