Zápis z jednání bankovní rady ze dne 20. prosince přináší několik zajímavých postřehů. ČNB se sice rozhodla ponechat úrokové sazby beze změny, výsledek jednání však vůbec nebyl jednoznačný. Hlasování skončilo v poměru 4:3 ve prospěch zachování sazeb na jejich stávající úrovni.
Hlavním bodem rozpolcenosti bankovní rady je otázka, zda reagovat na vývoj externích ekonomických faktorů, především na změnu směnných relací, či nikoli. České hospodářství odpovídá definici malé otevřené ekonomiky. Důležitým faktorem je také fakt, že ČR disponuje relativně chudou surovinovou základnou, což zdůrazňuje význam změn cen surovin na světových trzích a změny směnného kurzu koruny. Inflační cíl je definován pro celkovou inflaci, což zvyšuje jeho srozumitelnost a schopnost ovlivnit inflační očekávání, ztěžuje však možnost jeho dosažení, neboť do celkové inflace se kromě domácích faktorů promítají také externí cenové faktory, které domácí měnová politika může ovlivnit jen omezeně (kurz) nebo vůbec (ceny surovin na světových trzích). ČNB tak musí definovat, jakými externí podmínkami je podmíněna její prognóza inflace. V případě odchylky prognózy inflace z důvodu jiného než předpokládaného vývoje externích nákladových faktorů, je možné použít institut výjimek a přizpůsobit úrokové sazby domácím inflačním faktorům. Druhou možností je snažit se dosáhnout inflačního cíle změnou úrokových sazeb, jež by vedla k takové změně domácích ekonomických faktorů (tj. domácí poptávky), která by kompenzovala inflační dopad nečekaného vývoje externích faktorů. Logickým důsledkem je riziko zvýšené volatility úrokových sazeb a domácí poptávky.
Za této situace vyvstává otázka, zda je veřejnosti srozumitelnější vysvětlení ČNB, proč se inflace liší od inflačního cíle, nebo inflační cíl definovaný pro cenový index nezahrnující dopady změn externích nákladových faktorů. Na tomto místě je však nutno podotknout, že je téměř nemožné zcela vyloučit vliv externích cenových změn na domácí cenovou hladinu. Je však možné pracovat s indexy, které nezahrnují položky, kde se změny externích cenových změn projevují nejvýrazněji. Takovým příkladem by mohl být cenový index zkonstruovaný na základě korigované inflace (čistá inflace po vyloučení cen potravin) s vyloučením cen pohonných hmot. Tento cenový index je zmíněn v zápise z jednání bankovní rady, kde je uvedeno, že inflace měřená tímto indexem vykazuje od roku 1999 trend k mírné akceleraci. Patria již před několika měsíci začala počítat obdobně konstruovaný index "Patria Core Inflation" právě za účelem možnosti analyzovat vývoj domácích inflačních tlaků. Náš index potvrzuje fakt mírné akcelerace inflace (viz graf
Patria Core Inflation Index).
Co z uvedených úvah vyplývá? Za prvé. Změna prognózy inflace směrem dolů v nové inflační zprávě, o které se zmiňuje zápis z jednání bankovní rady, nemusí nutně znamenat nutnost snížit úrokové sazby.
Za druhé. V obecnější rovině vyvstává otázka, v jaké formě praktikovat inflační cílování v malé otevřené ekonomice s nedostatečnou surovinovou základnou či zda je inflační cílování vhodnou strategií pro tento typ ekonomiky.
(David Marek)