Evropská unie, respektive 12 jejich členských zemí, které od 1. ledna ruší své národní měny a přistupují na společnou měnu euro, nemá štěstí s načasováním. Když bylo před třemi lety euro zavedeno ve své "dematerializované" formě, rychle začalo ztrácet hodnotu, neboť za Atlantikem právě vrcholila internetovská horečka "nové ekonomiky" a Evropa byla považována za beznadějně zaostalou ekonomiku, která "just don't get it…" Nyní, když se euro konečně objeví v peněženkách milionů Evropanů se zdá, že Evropa směřuje do další recese. Jak lákavé pro demagogy různého střihu spojit tyto dvě nesouvisející události do jednotného "anti-evropského" amalgámu… Doufejme, že evropští politici budou mít dost trpělivosti a moudrosti podobným pokusům odolat.
Nebude to však snadné… Německo se nachází na pokraji nejhlubší ekonomické krize od sjednocení v roce 1992. Alespoň si to myslí hlavní německé průmyslové svazy. Jedenatřicet ze 44 největších očekává příští rok pokles čí stagnaci tržeb. Dvacet osm počítá příští rok se snižováním počtu zaměstnanců (tři s jejich zvýšením). Jde o výrazné zhoršení očekávání největších německých zaměstnavatelů, kteří před rokem byli mnohem optimističtější (jejich očekávání se ovšem nenaplnily, neboť německá ekonomika letos stagnuje..)
Některé z obav se snaží zmírnit německá vláda. Příští rok ji čekají volby a německý kancléř Schroeder může litovat svého slibu, že sníží počet nezaměstnaných na 3 miliony. Dnes je v Německu bez práce 3,940 milionu lidí a situace se spíše zhoršuje. I proto Schroeder naznačil, že jeho vláda se pokusí zmírnit potíže, spojené v Německu s najímáním hůře placených zaměstnanců, kteří jsou nejvíce ohroženi ekonomickou recesí. Jednou z možností je zvýšení hranice, do které zaměstnavatelé nemusí platit sociální pojištění za své zaměstnance. Současná levicová vláda tuto hranici před dvěma roky snížila na 630 marek měsíčně a dnes zvažuje její opětovné zvýšení. Není nad aktivní politiky…! Další možností jsou přímé dotace pro ty nezaměstnané, kteří přijmou špatně placené místo (logika takového kroku je ohromující, ale volby jsou volby…)
Německo bylo největším zklamáním mezi státy tzv. euro-zóny. Jakýkoliv, i pomalý růst této zóny tak závisel na Francii, která zatím odolávala světovému zpomalení, také díky snížení daní a ochotě spotřebitelů utrácet. Poslední čísla o nezaměstnanosti však naznačují, že i ve Francii začíná jít do tuhého. Míra nezaměstnanosti se v listopadu ve Francii zvýšila na 9,0% a bez práce je tak již 2,4 milionu Francouzů. Je otázka, zda tak vysoká míra nezaměstnanosti nesníží optimismus ve Francii a nepovede tak k dalšímu oslabení poptávky v již tak dosti letargické Evropě.
(Ondřej Schneider)