Ekonomickou krizi v Argentině se vládě stále nedaří dostat pod kontrolu. Po zveřejnění úsporných plánů, které mají ze státního rozpočtu vyškrtnout letos 1,5 miliardy dolarů a příští rok dokonce 4,3 miliard, následovala hrozba stávek ze strany odborů, zastavení hromadné dopravy a uzavření škol ve čtvrtek a hrozba zrušení plánu jako neústavního (vláda se snaží snížit výdaje i argentinských provincií a navrhuje snížit mzdy a důchody svých zaměstnanců o 13% prozatím na tři měsíce). Veřejnost rychle vybírá své úspory (bankovní depozita se v posledních třech měsících snížila o 8 miliard dolarů, tj. více než 10%) a nezaměstnanost se již dostala na 16%. Jde přitom již o sedmý (!) úsporný program vlád od doby, kdy do úřadu nastoupil dnešní prezident de la Rua. Plánu příliš nevěří ani mezinárodní investoři: agentura Fitch snížila ohodnocení dluhu argentinské vlády a minulý týden snížila rating devíti argentinským firmám, především síťového charakteru. Argentinské dluhopisy se dnes obchodují zhruba za 60% jejich nominální hodnoty. Není se čemu divit: argentinská vláda potřebuje do konce roku více než 8 miliard dolarů na splacení státního dluhu a zatím je jen zhruba polovina této sumu zajištěna (novými půjčkami od MMF a Světové banky…).
Argentinské problémy se pomalu začínají přelévat i do sousední Brazílie. Brazilský real letos zatím ztratil 20% své hodnoty a brazilská centrální banka byla již pětkrát přinucena zvýšit úrokové sazby, které jsou dnes na úrovni 19%. Průmyslová produkce se v květnu meziročně snížila téměř o 2% a všeobecné očekávání je, že brazilská ekonomika letos bude v recesi, tj. její HDP se sníží. Vláda se navíc musí snažit o další úsporné škrty, tak aby stíhala splácet vysoké státní dluhy podle plánu. Přesto se ale očekává, že státní dluh letos vzroste z 49% na 53% HDP.
Oslabují i ostatní jihoamerické měny: chilské peso ztratilo letos více než 5%. Jihoamerické burzy jsou zatím rozdělené. Zatímco argentinská letos ztratila 22% své hodnoty a brazilská 12%, ostatní rostou: Mexiko o 13%, Chile o 10%, stejně tak Peru či Venezuela.
Proč se ekonomické krize v Jižní Americe stále opakují? Základní problém lze poměrně snadno identifikovat, jeho odstranění je však mnohem těžší. Obyvatelé Jižní Ameriky mají dlouhodobě nízkou úroveň úspor a celý kontinent je tak mimořádně závislý na dovozu kapitálu, ať jsou to půjčky nebo zahraniční investice. Tato závislost vystavuje jihoamerické země velké nejistotě a jejich měny velkým tlakům, protože zahraniční investoři bývají náladoví a zatímco jeden rok půjčují o stošest, druhý rok se snaží všechny peníze stáhnout zpět.
Zvýšení domácích úspor je velmi obtížné, především v zemích s historií hyperinflace a měnových reforem (což je případ i Argentiny a Brazílie) a s neefektivním a složitým daňovým systémem. Některé jihoamerické země se pokusily problém malých úspor řešit reformou sociálního systému, kde například Chile zavedlo povinné úspory na důchod a povinné soukromé zdravotní pojištění. Reforma v Chile byla úspěšná a země je dnes v rámci kontinentu nejstabilnější a přitom nejrychleji rostoucí (v letošním roce měla chilská ekonomika růst o 3,8%). Reformy v jiných zemích však byly polovičaté a zatím nevedly k úspěchu. Je otázkou, zda-li krize v Argentině bude pro ně dostatečným poučením a zda reformy provedou nyní.
(Ondřej Schneider)