Evropská centrální banka na svém dnešním zasedání snížila klíčovou úrokovou sazbu o 25 bps na 4,5%. Za hlavní příčinu lze označit rostoucí riziko vyššího než předpokládaného zpomalení hospodářského růstu v eurozóně. Prognózy různých institucí jsou stále častěji revidovány směrem dolů. Na vině je slabší výhled spotřebitelské a exportní poptávky.
Zajímavé je, že ECB přistoupila ke snížení sazeb v situaci, kdy inflace překračuje stanovený dvouprocentní inflační práh. Druhým pilířem měnové politiky ECB je peněžní zásoba. Podle statutu měnové strategie ECB by meziroční růst agregátu M3 neměl překračovat 4,5%. V březnu však rostl tempem 5%.
ECB se dostala do pasti, kdy není schopna dostát ani jednomu ze svých závazků a navíc začíná docházet k postupnému zpomalení hospodářského růstu. Zhoršení lze předpokládat také podle indikátorů "důvěry" a "nálady" v jednotlivých hospodářských sektorech (economic sentiment indicator, industrial confidence indicator, construction confidence indicator, retail trade confidence indicator).
Současné snížení sazeb ekonomice eurozóny v letošním roce již patrně nepomůže. Účinky měnové politiky se projeví se zpožděním, které bývá odhadováno na devět měsíců až dva roky.
Jak by měla jednat centrální banka v situaci, ve které se nyní nachází ECB? Podle současné ekonomické teorie je nutné zabránit růstu NAIRU (non-inflation-accelerating rate of unemployment), tj. rovnovážné míry nezaměstnanosti. V recesi či náznaku zpomalení hospodářského růstu by měla centrální banka jednat rychle a důrazně. Podle tohoto receptu se evidentně řídí FED, což dokázal v úvodu letošního roku.
(David Marek)