Dnes zasedaly vrcholné orgány České národní banky a Evropské centrální banky. Zástupci obou institucí se rozhodli ponechat úrokové sazby nezměněny.
Rozhodnutí ČNB bylo očekáváno. V současné době se čistá inflace pohybuje těsně pod středem cílového intervalu a výhled ukazuje na mírný pokles do konce roku. Do hry však již vstupuje nový inflační cíl, stanovený před několika týdny. Podle něj by se měla celková inflace pohybovat v koridoru vytyčeném pásmem 3-5% v lednu 2002 a pásmem 2-4% v prosinci 2005. Naše současná prognóza ukazuje, že v lednu by měla celková inflace dosáhnout hodnoty 4,0%, tedy přesně středu cílovaného pásma. Očekávaný vývoj inflace prozatím netlačí ČNB k úpravě úrokových sazeb ani směrem nahoru ani směrem dolů.
K vzestupu inflace k horní hranici cílového koridoru by podle naší prognózy mělo dojít na začátku roku 2003. Vzhledem k jistému zpoždění v působení měnové politiky na reálnou ekonomiku a vývoj inflace by tak adekvátním opatřením bylo zpřísnění měnové politiky v podobě zvýšení úrokových sazeb zhruba o rok dříve. Do konce letošní roku tedy očekáváme stabilní úrokové sazby. Nevylučujeme však jejich zvýšení na počátku roku 2002.
V případě Evropské centrální banky o klidných vodách hovořit nelze. Prognózy vývoji ekonomiky eurozóny vypadají stále černěji a inflace stále nechce klesnout. Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) se usadil na úrovni 2,6% a pro rychlý pokles zpět pod inflační práh dvou procent (inflační cíl ECB) prozatím příliš faktorů nesvědčí. Zdrojem růstu cen v eurozóně již nejsou drahé dovozy surovin (ropa, zemní plyn) ale akcelerace růstu cen potravin a produkčních cen. Za posledních pět měsíců se ceny potravin v EU-12 zvýšily meziměsíčně vždy minimálně o 0,5%. Naposledy v březnu o 0,9%. Inflace v produkčních cenách se v EU-12 činila v únoru 4,4% po postupném poklesu z 6,5% v říjnu 2000. Dnes zveřejněné výsledky vývoje produkčních cen v Německu za březen však ukazují na opětovný obrat k vyšším hodnotám. Meziroční změna cen průmyslových výrobců se v březnu vyhoupla na 4,9% z únorových 4,7%.
ECB se dostala do kleští, kdy na jedné straně by bylo žádoucí uvolnit měnovou politiku, aby nedošlo k výraznému zpomalení tempa růstu ekonomiky. V tomto ohledu na ECB v posledních dnech několikrát apeloval Mezinárodní měnové fond. Na straně druhé je inflace převyšující představy ECB s výhledem na stagnaci inflace či pouze velmi pomalý pokles. Ať udělá ECB cokoli, patrně nevyhne se kritice. Z našeho pohledu je důležitý vývoj úrokových sazeb v eurozóně z toho důvodu, že je jedním z faktorů, jež rozhoduje o tom, zda dojde ke zpomalení hospodářského růstu a v jaké míře. Značná otevřenost české ekonomiky a zvláště expozice vůči zemím Evropské unie činí současnou českou ekonomiku více citlivou na vývoj v EU než v minulosti.
(David Marek)