Po několika letech statečného ignorování hromadících se problémů s veřejnými rozpočty konečně i vláda přiznává, že máme problém. A protože si s ním sama neumí poradit (resp. neumí a asi ani nechce krotit výdajové programy jednotlivých ministrů, kteří slibují peníze kudy chodí), obrátila se s žádostí o "technickou pomoc" na Světovou banku.
Původní termín dokončení studie byl již v loňském roce, tak aby vláda mohla návrh rozpočtu na rok 2001 modelovat s využitím doporučení SB. Tento termín se stihnout "nepodařilo", takže studie Světové banky přichází až nyní, kdy vláda připravuje svůj poslední "předvolební" rozpočet. Jen velký optimista by věřil, že zrovna v tomto rozpočtu se vláda odhodlá, zapomene na "velké třesky" a naopak začne šetřit. Takže studie SB by mohla být užitečnější pro sestavování rozpočtu na rok 2003.
Studie zatím nebyla zveřejněna, ale z předběžných návrhů Světové banky, ke kterým jsme se vyjadřovali i my, vyplývá, že kritika SB se soustředí na několik oblastí českých veřejných rozpočtů. Co činí českou rozpočtovou politiku mimořádně těžko kontrolovatelnou, je absence téměř jakýchkoliv dlouhodobějších závazných výhledů. Každý státní rozpočet je sestavovaný jakoby od začátku a neexistuje žádné závazné pravidlo, omezující výdaje. Stejně tak neexistuje žádný praktický nástroj, kterým by vláda měřila efektivnost svých výdajů. Sestavování rozpočtu se pak podobá spíše dohadování na arabském bazaru.
Světová banka se zřejmě bude detailně věnovat i českému důchodovému systému, i když vláda ji jasně naznačila, že žádnou reformu nepřipravuje a že Světová banka pro ni nepředstavuje autoritu v této oblasti. Přesto by vládě mělo stát za úvahu zvážit některá pravděpodobná doporučení: zpomalení indexace důchodů (např. švýcarskou formulí půl inflace a půl růstu mezd), zrychlení posunu věku pro odchod do důchodu. Lze jen dodat, že některá budoucí vláda se nakonec bude muset vrátit i k plánu, zavrženému českou vládou, tj. k zvýraznění role osobních úspor, ať už povinných či dobrovolných.
Dnešní prezentace studie Světové banky je očekávána s velkým zájmem a lze očekávat i bouřlivou reakci ze strany českých veřejných činitelů. Naše zkušenost nás nabádá k opatrnosti. Je otázka, do jakém míry budou někteří ministři, kteří označovali Světovou banku za "nástroj globálního kapitalismu", ochotni jejím argumentům naslouchat. Uvidíme, kdo si vzpomene na Světovou banku až v září ministr financí opět prohlásí, že na důkladné změny v rozpočtu je již pozdě a že "jiný rozpočet by žádná vláda stejně nesestavila".
(Ondřej Schneider)