Český statistický úřad dnes zveřejnil údaje o vývoji mezd ve čtvrtém čtvrtletí 2000 a také celoroční údaje. Ve čtvrtém čtvrtletí vzrostla průměrná mzda ve srovnání se stejným obdobím roku 1999 o 7,2% a činila 15 092 Kč. Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 4,2 %, reálná mzda vzrostla o 2,9 %. V podnikatelské sféře vzrostla průměrná mzda o 8,2 % na 15 469 Kč, reálná mzda vzrostla o 3,8 %. V nepodnikatelské sféře vzrostla průměrná mzda o 4,0 % na 13 927 Kč, reálná mzda se snížila o 0,2 %.
V podnikatelské sféře vzrostla průměrná mzda o 8,2 % na 15 469 Kč, reálná mzda vzrostla o 3,8 %. V nepodnikatelské sféře vzrostla průměrná mzda o 4,0 % na 13 927 Kč, reálná mzda se snížila o 0,2 %.
Údaje o mzdách nabízí několik podnětů k analýze. Porovnání vývoje mezd v podnikatelské a nepodnikatelské sféře ukazuje, že státní zaměstnanci loni přišli zkrátka, neboť jejich reálná mzda se dokonce mírně snížila. To nelze hodnotit ani pozitivně ani negativně. Vzhledem k rozpočtovým problémům nevzniká příliš prostoru proto, aby si státní zaměstnanci výrazněji polepšili. Dochází tak rozvírání nůžek mezi vývojem mezd a životní úrovně lidí zaměstnaných ve státní sféře a lidí zaměstnaných či podnikajících ve sféře soukromé. Mzdy v nepodnikatelské sféře se navíc vyvíjejí jako na houpačce. V roce 1998 se díky naordinovaných balíčkům reálné mzdy ve státní sféře snížily. V roce 1999 se naopak poměrně výrazně zvýšily. Loni však opět klesaly. Příjem zaměstnanců v podnikatelské sféře se vyvíjí podstatně plynuleji.
Další otázkou je, zda reálné mzdy nerostou příliš rychle. Pro srovnání bychom potřebovali relevantní údaje o vývoji národohospodářské produktivity práce. Ty však nejsou k dispozici. Pomoci si však můžeme dvěma způsoby.
Při porovnání s vývoje mezd a produktivity v průmyslu a stavebnictví, je zřetelný výrazný předstih růstu produktivity práce před růstem reálných mezd. To znamená, že v těchto sektorech došlo k poklesu jednotkových mzdových nákladů.
Alternativou je porovnání vývoje mezd v celé ekonomice s hrubým domácím produktem a vývojem zaměstnanosti. Při očekávání růstu HDP o 2,6% by se mohlo zdát, že průměrná reálná mzda rostla příliš rychle. Vezmeme-li však do úvahy, že v loňském roce se průměrný evidenční počet zaměstnanců snížil o 2,8%, je výsledek porovnání podstatně příznivější. Zhruba lze propočítat, že v celé ekonomice se produktivita práce zvýšila o 5,5%, což dostatečně převyšuje zmíněný růst reálných mezd o 2,9%.
Tento vývoj umožňuje firmám snižovat relativní mzdové náklady vyjádřené jednotkovými mzdovými náklady. To by mělo vést k omezení růstu cen produkce a zvýšení konkurenceschopnosti na domácích i zahraničních trzích. Právě tyto důvody umožnily českým exportérům využít v loňském roce příznivou konjunkturní situaci v Evropské unii, především v Německu, ke zvýšení produkce a vývozu do tohoto teritoria.
Z pohledu inflačních dopadů lze mzdový vývoj také pozitivně. Mzdově nákladová inflace často bývá hlavním inflačním faktorem. Pro centrální banky tak bývá důležitější sledovat vývoj mezd, než vývoj cen energií či potravin. Stačí se podívat na komentáře FEDu, který nepřistoupil ke zpřísnění měnové politiky ani při rychlém růstu ekonomiky dokud se nezačaly objevovat náznaky zvýšení mzdové inflace. Pokles jednotkových mzdových nákladů ukazuje, že v tomto ohledu se ČNB podařilo dostatečně ovlivnit inflační očekávání, jež jsou velmi důležitým faktorem vývoje inflace samotné.
V letošním roce očekáváme mírně rychlejší růst nominálních i reálných mezd. Ovšem s ohledem na předpokládané zrychlení růstu ekonomiky při stagnaci či mírném poklesu počtu zaměstnanců by to nemělo představovat makroekonomický problém. Současné makroekonomické nerovnováhy, tj. schodek obchodní bilance a deficit veřejných financí, jsou generovány jinými faktory.