Hana Marvanová
Při diskusích o reformě veřejné správy a státní službě sklouzne řeč nejčastěji k tzv. definitivě. Toto zaklínací slovo znamená stálý pracovní poměr bez možnosti propuštění, který by získal státní zaměstnanec po splnění určitých podmínek. Za první republiky se říkalo – být pod penzí.
Zavedení tohoto institutu má řešit dvě věci: Jednak by šlo o výhodu pro státní zaměstnance, která by kompenzovala zákaz jiných ekonomických aktivit, a jednak by se omezilo politické obsazování míst při výměně vlády. Vládní návrh zákona s definitivou počítá. Problém je ale v tom, že definitiva není samospasitelná a sama o sobě nepřinese fungující veřejnou správu. Pouze může nějaký stav zakonzervovat. Jde ale o to, co chceme vlastně konzervovat. Pokud zakonzervujeme špatně fungující systém, stane se definitiva překážkou změn a nutného zeštíhlení státního aparátu. I nadbytečnému zaměstnanci budou muset nadále daňoví poplatníci hradit větší část platu. To je pochopitelně noční můra pro jakéhokoli reformátora.
S něčím podobným máme už do určité míry zkušenosti. Unáhlené jmenování soudců po roce 1990 bez jakékoli zkušební doby a bez možnosti odvolání způsobilo, že mezi nimi nejen dodnes zůstala řada předlistopadových, ale mnozí z nich potřebné reformy v soudnictví nepodporují a přitom není možné se jich zbavit. Alternativou okamžité soudcovské definitivy bylo její postupné zavádění, aby byla zachována soudcovská nezávislost a přitom se neznemožnily změny.
Vyvarujme se podobné chyby při reformě veřejné správy! O zavedení definitivy je možné uvažovat teprve tehdy, až bude vytvořen efektivní systém. Teprve pak je co konzervovat. Cílem reforem by neměla být jakákoli reforma, ale pouze taková, která by s sebou přinesla něco lepšího. A fungující veřejnou správu nepotřebujeme jen kvůli požadavkům Evropské unie, ale především kvůli sobě. I když se každá vláda zaklíná občanem, zvyšuje se počet úředníků a náklady na provoz státního aparátu, aniž by se zvyšovala jeho kvalita. Z dob minulých přetrvává nesmyslné množství zbytečných předpisů, vyžadujících celé série razítek a povolení. Co tedy potřebujeme především je redukce kompetencí státu a nikoliv úřednickou definitivu.
Vládní návrh zákona o veřejné službě obsahuje i další sporné body. Jedním z nich je zřízení jednotného Úřadu státní služby, který má spadat pod Úřad vlády. To je něco podobného jako zřídit úřad na snižování administrativy. Snadno je možné zpochybnit argument, že tento úřad zamezí politickým tlakům. Jeho ředitel bude jmenován vládou na návrh premiéra. Takže bude mít za úkol čelit politickým tlakům a sám bude pod přímým tlakem. Naopak bude moci každému ministrovi bez znalosti věci mluvit do personální politiky a tím mu znemožnit řízení. Centrální úřad na úřadování úřadů není cesta k efektivitě.
Ve světě existují různé způsoby obsazování míst ve státní službě. Kariérní uzavřený systém vybírá zaměstnance jen pro první stupeň a pak postupují na základě interních povýšení. Naproti tomu systém poziční otevřený je podobný jako v soukromých firmách, kde o jakékoli místo probíhá otevřená soutěž. Není nutné dlouho spekulovat nad tím, který je efektivnější. Je třeba proto hledat kompromis mezi zachováním zdravé konkurence a znemožněním politických tlaků. Těm se nejlépe zabrání spravedlivým a otevřeným výběrovým řízením. A samozřejmě jistou politickou kulturou. Ovšem ta bohužel nevzniká žádným zákonem.
Bude tedy nesmírně důležité přistupovat k projednávání nového zákona o státní službě opatrně a s vědomím popsaných úskalí. Protože když nějakým krokem znemožníme další reformu, budeme na tom hůře než nyní.
13.11.2000
Hana Marvanová
místopředsedkyně US
hanamarvanova@volny.cz
Proklik na stránku Unie svobody
Poznámka editora zpravodajství Patria Online:
Tento článek, který poprvé publikovala včerejší MFDnes, uveřejňujeme v zájmu diskuse o reformě veřejné správy. Domníváme se totiž, že nefunkční veřejná administrativa je skutečným důvodem celé řady problémů ČR, a to přesto, že na první pohled se zdá být příčina těchto problémů někde jinde. Nakonec je to státní správa, kdo připravuje pravidla a kdo je odpovědný za jejich následné vymáhání. Stěžujeme-li si tedy na korupci, pomalé soudy, chybějící legislativu, špatné vymáhání daní nebo nedostatek nově vznikajících firem, často je to právě státní správa, která zaostává a brzdí daný konkrétní proces.
Na toto téma viz také
Dřevíčská výzva, čl. 3.3.
Rádi přívítáme další příspěvky na toto téma od odborné, politické i laické veřejnosti na adrese info@patria.cz.