V úterý zveřejnila Evropská komise zprávy o pokroku zemí usilujících o vstup do Evropské unie. Nás samozřejmě především zajímala zpráva o České republice. Letošní hodnocení vyznívá příznivěji než loňská zpráva, jako obvykle kritice předchází několik pochvalných vět. Kritika je tak často uvedena až v druhé větě souvětí. Mnoho vět tak začíná: "Pokroku bylo dosaženo ..., ale". Tentokrát je však zpráva napsána snad ještě opatrněji než předchozí zprávy. Po uražené reakci českých politiků na některé pasáže minulé loňské hodnotící zprávy, si tvůrci dokumentu patrně dali větší pozor. Politika je politika.
Zpráva začíná formulací, že česká ekonomika může být považována za fungující tržní ekonomiku schopnou zvládnout konkurenční tlaky v Unii ve střednědobém horizontu za předpokladu, že budou pokračovat změny na podnikové úrovni. Po této relativně málo informativní formuli následují konkrétnější informace.
Jak již bylo řečeno, zpráva nachází řadu pozitivních aspektů. Pokud ovšem nechceme usnout na vavřínech narcismu, měli bychom se zaměřit na slabé stránky české ekonomiky. Hlavním bodem kritiky je neexistence dlouhodobého pohledu na exitující ekonomické problémy. Tato výtka směřuje především na adresu veřejných rozpočtů. Fiskální politika je procyklická, což ukazuje fakt, že i přes akceleraci hospodářského růstu dlí státní rozpočet a veřejné rozpočty jako celek v červených číslech. Evropská komise správně poukazuje na skutečnost, že schodky nejsou generovány pouze řešením dluhů z minulosti (tj. očištění bankovního sektoru a restrukturalizace podnikové sféry), ale také mandatorními výdaji, jejichž podíl na výdajích státního rozpočtu se stále zvyšuje. Evropskou misi, stejně jako Mezinárodní měnový fond, zaráží skutečnost, že ačkoli existuje shoda v prioritách hospodářské politiky, neexistuje návrh na řešení problému deficitu veřejných financí. Evropská komise si sice všímá snahy o reformu penzijního systému, zároveň však dodává, že přijatá a navrhovaná opatření jsou nedostatečná a že bude zapotřebí přistoupit k rozsáhlejší reformě celého systému sociálního zabezpečení. Další výhrada na adresu fiskální politika směřuje k transparenci systému veřejných financí. Evropské komisi vadí vyvedení Státního fondu rozvoje bydlení a Státního fondu dopravní infrastruktury mimo státní rozpočet.
Evropská komise také poukazuje na rostoucí schodek běžného účtu platební bilance. V analýze důvodů tohoto jevu však neshledává žádné závažné faktory. Nárůst schodku vychází především z rozsáhlé investiční aktivity a dovozu investičního zboží. Navíc je schodek běžného účtu více než pokryt přebytkem finančního účtu díky silnému přílivu přímých zahraničních investic.
Evropská komise si také všímá nenaplněných privatizačních slibů. Fond národního majetku stále vlastní podíly v 281 podnicích, z nichž 38 lze označit za finančně významné. Za poslední rok se uskutečnily pouze čtyři významnější privatizační akce (Pražské vodovody a kanalizace, Komerční banka, České Radiokomunikace, Česká Pojišťovna). Na letošní rok si však vláda předsevzala zprivatizovat elektroenergetický sektor, plynárenství a hutní společnosti, což se jí naplnit nepodařilo a je otázkou, zda bude učiněn pokrok do voleb.
Evropská komise se dále pozastavuje nad procesem prodeje problematických aktiv České Konsolidační Agentury, kde bohužel není vidět po pilotním prodeji prvního balíku žádný zřetelný pokrok.
Další zásadní výtkou je hospodářská kriminalita a její vliv na podnikatelské prostředí. Evropská komise především poukazuje na nové, sofistikovanější, formy "tunelování".
Evropská komise sice oceňuje kvalifikaci pracovních sil v ČR, všímá si však nízkého podílu pracovních sil s vysokoškolským vzděláním. Ten dosahuje asi 12% u celkového počtu obyvatel. Co se týče trhu práce ulpívá pozornost Evropské komise také na nízké mobilitě pracovních sil. Jedním dechem však dodává, že klíčem k řešení tohoto problému je bytová politika. Současný systém, kdy značná část bytů podléhá regulaci nájemného, nezajišťuje dostatečnou likviditu trhu.
Po pozorném přečtení zprávy Evropské komise se dostaví smíšený pocit. Zpráva je napsána tak, aby nevyvolala negativní reakce, a přesto se snaží poukazovat na existující problémy. V rukopise je patrná opatrnost hodná politika či diplomata. Mezinárodní měnový fond nemá zapotřebí hledat diplomatické formulace reálně existujících problémů a jeho závěry jsou méně shovívavé. Ať tak či onak, není pravděpodobné, že by zpráva Evropské komise přispěla k řešení některých palčivých problémů. A chyba není na její straně ...
(David Marek)