Největší argentinská provincie Buenos Aires, kde žije 30% obyvatelstva Argentiny, včera přistoupila k opatření, které by mohlo znamenat konec desetiletého pokusu navázat měnu této jihoamerické země na americký dolar. Protože v pokladně provincie chyběly jakékoliv hotové peníze, vyplatila své zaměstnance (policisty, lékaře či učitele) pomocí jednoletých dluhopisů. tyto dluhopisy, nazvané patacones po argentinské měně z 19. století, ale až nápadně připomínají novou měnu, tentokrát nevázanou na dolar. Patacones totiž vypadají jako peníze, mají stejné denominace jako argentinské peso a řada podniků (včetně argentinského McDonalds') již tyto dluhopisy přijímá namísto peněz.
Pokud by se patacones skutečně rozšířily, znamenalo by to vlastně nahrazení současné měny peso, která je vázána na americký dolar v poměru 1:1. Toto navázání ("měnový výbor") provedla argentinská vláda začátkem 90. let s cílem snížit vysokou inflaci a zvýšit důvěru obyvatelstva v argentinskou měnu. Podle pravidel měnového výboru musí být každé argentinské peso v oběhu kryto americkým dolarem v rezervách argentinské centrální banky. Tím se Argentina de facto vzdala kontroly nad svojí měnovou politiku, čehož vzhledem k její historii hyperinflace nikdo příliš nelitoval.
Nicméně, americký dolar zažíval v posledních letech neustálé posilování, což znamenalo posilování i argentinského pesa a potíže pro argentinské vývozce. Argentinská vláda na to nemohla reagovat uvolněním měnové politiky a sáhla tak po uvolnění politiky rozpočtové. Dluh Argentiny se však zvyšoval takovým tempem, že pro zemi je prakticky nemožné splácet své dluhy a nikdo ji nechce dále půjčovat. Proto se argentinská vláda obrátila na Mezinárodní měnový fond s žádostí o pomoc (včera MMF schválil další půjčku Argentině ve výši 8 mld. USD), a proto zahájila úsporné programy. Kromě toho argentinská vláda zavedla dovozní přirážku (a vývozní bonus), což byl krok k faktické devalvaci měny. Pozornost všech se však stále soustřeďovala na existenci měnového výboru: dokud existuje, je Argentina považována za zemi ve velkých potížích, ale za respektovaného partnera. Pokud by měnový výbor padl, Argentina by zcela jistě musela vypovědět splatnost svých dluhů a následovat tak příklad Ruska z roku 1998. Následkem by byla zřejmě finanční krize podobná té z roku 1998, kdy všechny rozvíjející se trhy utrpěly ruským debaklem velkou ránu. Patacones naznačují, že podobná krize je možná na obzoru i nyní.
(Ondřej Schneider)