následuje úplné znění tiskové zprávy
Prezident republiky Václav Klaus využil své pravomoci dané čl. 50 Ústavy České republiky a vrátil 10. května 2006 Poslanecké sněmovně zákon ze dne 21. 4. 2006, zákoník práce, a zákon ze dne 21. 4. 2006, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, které mu byly postoupeny dne 25. dubna 2006.
Prezident republiky napsal předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi dopis, ve kterém své rozhodnutí zdůvodnil:
„Využívám své pravomoci dané čl. 50 Ústavy České republiky a vracím Poslanecké sněmovně:
I. zákon přijatý dne 21. 4. 2006, zákoník práce,
II. zákon přijatý dne 21. 4. 2006, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce.
Oba zákony mi byly postoupeny dne 25. 4. 2006.
Odůvodnění:
V této své podobě Zákoník práce nepředstavuje tolik potřebnou moderní úpravu pracovněprávních vztahů a vládou slibovanou liberalizaci pracovního práva jako podmínku zvýšení konkurenceschopnosti našich firem a snížení vysoké nezaměstnanosti. Svým obsahem je v podstatě pouhou novelizací stávající právní úpravy a její nedostatky v některých oblastech ještě prohlubuje. Zásadní pozitivní změny nepřináší, což je v rozporu s celosvětovými tendencemi současné éry.
Nejedná se ani o normu přehlednou a srozumitelnou, která by jasně a jednoduše formulovala základní práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, ale o úpravu velmi komplikovanou, zahrnující řadu ustanovení dosud obsažených v několika zvláštních zákonech a podzákonných právních předpisech.
Přestože zákon verbálně deklaruje princip „co není zakázáno, je dovoleno“, velmi podrobnou reglementací všech podstatných záležitostí týkajících se pracovněprávních vztahů smluvní volnost jejich účastníků de facto omezuje, a tím zvyšuje nepružnost pracovního trhu u nás. Ta bude přispívat k dalšímu zvyšování nezaměstnanosti.
V některých svých ustanoveních zákon zakládá nerovné postavení subjektů pracovněprávních vztahů, a to jak mezi zaměstnavateli, tak mezi zaměstnanci a jednotlivými odborovými organizacemi, což je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. To se týká zejména § 24 ohledně uzavírání kolektivních smluv, kdy je u zaměstnavatele více odborových organizací. Zvýhodňování jedněch organizací nad druhými je v rozporu s čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Zákoník práce není výsledkem konsensu ani mezi sociálními partnery, ani uvnitř vládní koalice, ani mezi komorami Parlamentu České republiky. Je předmětem rozsáhlé kritiky na politické scéně, od zaměstnavatelů i od některých odborových organizací. To nedává záruku potřebné stability právního rámce pracovněprávních vztahů, kterou Česká republika nezbytně potřebuje. Zákoník je navíc posílením nerovnováhy ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec ještě více než je tomu dosud, a to ve prospěch zaměstnanců.
Ze všech těchto důvodů se ztotožňuji se zamítavým stanoviskem Senátu (v poměru 56:8) a tyto dva související zákony Poslanecké sněmovně vracím k novému projednání."
(zdroj: www.hrad.cz)