Investora zajímá, kolik mu investice vynese hotovosti. Minule jsme ukázali, že ale není hotovost, jako hotovost (více
ZDE). Výnosnost investice, respektive její hodnotu, lze primárně odhadnout na základě toho, co investor dostane na ruku, tj. zejména dividendy po zdanění a posléze peníze za prodej akcie (jinému na trhu, či firmě při výkupu, prodeji strategickému investorovi...). Dříve popsané problémy s použitím dividend částečně řeší použití volného cash flow na vlastní jmění společnosti - FCFe. To je cash flow, které zbude pro akcionáře po ošetření všech závazků a potřeb společnosti.
Do třetice je možno podívat se na vlastní jmění jako na rozdíl mezi hodnotou celé společnosti a hodnotou jejích neoperačních závazků (úročeného dluhu a jeho ekvivalentů). Hodnotu Celé společnosti pak odhadneme na základě volného cash flow, které produkují její aktiva - FCF.
Rozveďme dříve uvedený příklad - společnost měla čistý zisk 100 Kč, její odpisy se rovnají investicím do hmotných aktiv, z těch 100 Kč jí 20 Kč uvázlo v pohledávkách a zásobách a musela z nich splatit 30 Kč dluhu. Tato společnost má FCFe 50 Kč. Tj., těchto 50 je k dispozici pro dividendy, či investice nad rámec běžných operací firmy, či bude sloužit jako polštář pro horší časy, apod.
Pokud k tomuto FCFe přičteme úrokové náklady a splátku dluhu, dostaneme FCF společnosti (či postupujeme "z vrchu" a od operačního zisku odečteme daň a všechny investice) - lze ho tedy vnímat jako volné cash flow, které je primárně k dispozici věřitelům pro obsluhu jejich pohledávek (dluhů společnosti) a jeho zbytek (kterým je FCFe) je k dispozici akcionářům.
Při odhadu hodnoty společnosti pak může dojít k rozdílnému "danění" zisků v rámci kalkulace FCF tak, aby jeho konstrukce odpovídala konstrukci nákladu kapitálu; toto FCF je pak do určité míry umělou položkou (nenapasujeme ho např. na výkaz peněžních toků), ale to nyní není podstatné.
V předchozím článku jsem upozorňoval na možný velký rozdíl mezi čistým ziskem (zde 100) a FCFe (50). Čistý zisk (jako uměle vykonstruovaná položka účetnictví), má tak jen částečnou relevanci z hlediska odhadu hodnoty hotovost produkujících aktiv. To se následně přímo promítá do poměrně nízké důležitosti na něm založených ukazatelů, jako je návratnost vlastního jmění ROE, či P/E. Stejně tak je nutno vnímat relevanci FCF celé společnosti vs. relevanci jejích operačních zisků (EBIT, EBITDA). Podobně jako u FCFe může být zavádějící vztahovat tyto zisky ke kapitálu společnosti (a měřit tak jeho návratnost ROIC), k úrokovým nákladům (a měřit tak jejich pokrytí a dluhovou kapacitu firmy), či k hodnotě společnosti (a měřit tak tržní násobky).
Výše uvedené se může zdát jako zbytečné hraní si s čísly, ale je základním stavebním kamenem pro ty, kdo se chtějí zajímat o akcie a ekonomiku společností trochu více, než na úrovni titulků o růstech a nových "sexy produktech". Je důležité si uvědomit, že čím dále postupujeme od vrcholu výsledovky (tj. od tržeb a hrubých marží), tím více jsou její čísla ovlivněna snahou o různá časová rozlišení, apod. a tím méně ukazují, kolik společnost skutečně generuje hotovosti. I samotný výkaz cash flow, tak jak je prezentován společností, by měl být nedílnou součástí toho, co investor čte. Dovolím si dokonce tvrdit, že kdyby mu byl přisuzován větší význam, docházelo by méně k mlžení ze strany firem, protože zatímco čísla v rozvaze a výsledovce se dají do určité míry masírovat, pohyb hotovosti zůstává neovlivněn, ať se kolem něj děje cokoliv.