Zkušený, dobře placený management, známá značka a znalost produktu zákazníky, usazené formální i neformální vztahy s dodavateli a odběrateli, výhody úspor z rozsahu, významné zdroje v záloze a celkové dobré "zasíťování se" firmy v odvětví a ekonomice. To jsou zřejmě hlavní výhody velkých, zavedených firem, které mnohdy poskytují silnou bariéru vstupu a znesnadňují novým, malým firmám rozvinout své podnikání. Je logické, že pokud taková firma chce uspět, musí se zaměřit na zákazníky nespokojené se službami/produktem toho velkého, nebo rovnou modifikovat to, jak celé odvětví funguje, a profitovat z toho. Lehce se to říká, ale těžko udělá. Ale od nástupu mobilních operátorů po nárůst významu malých (bio)farmaceutických či softwarových firem, které existují a profitují vedle odvětvových gigantů, nalezneme příklady úspěchu.
Každé odvětví je jiné, ale společné rysy nástupu malých a úpadku velkých (nejen firem) nalézt lze. Snad nejvíce do popředí vystupuje sebeuspokojení těch velkých a jejich neochota/neschopnost, přiznat si, že jsou zranitelní a ne bez chyb. K tomu se pak načítají klasická negativa spojená s velikostí organizace - ztráta kontaktu se zákazníkem, zaměření se dovnitř, vnitřní neefektivnost a nepřehlednost, atd. Do značné míry tak tyto faktory vyvažují to, co bylo uvedeno na začátku jako silné stránky těchto společností.
Například letecké společnosti, nástupci lokálních monopolů, si ještě na začátku 90. let užívaly poklidných vod svého odvětví se zhruba rozdělenými tržními podíly a rostoucí poptávkou. Ryanair, EasyJet a následně další vstupují na scénu se značně jiným modelem podnikání - zaměření se na cestující, kteří se jen chtějí někam rychle, ale levně dostat, a podřízení veškerých operací tomu, aby tato služba mohla být nabídnuta. Tj. od používání menších, standardizovaných letadel s minimální dodatečnou službou cestujícímu na palubě, po využívání jiných než hlavních letišť. To, co se na počátku 90. let zdálo jako odvětví velkých, nenapadnutelných společností, je dnes odvětví jejich zápasu o přežití. Přitom kdo jiný než společnosti v odvětví dlouhodobě operující, mající denní kontakt se zákazníky, mající zkušené odborníky na všech úrovních, počínaje letuškami a konče opraváři, by měl teoreticky odhadnout, že starý model je možno, dokonce nutno nahradit novým?
Jakmile se nové firmě podaří se uchytit a začít měnit odvětví k obrazu svému a jakmile si zákazník zvykne na nové standardy, projeví se naplno byrokratičnost a zkostnatělost velkých. Místo aby alespoň reagovali na již objevené nebezpečí a využili své silné stránky k jeho eliminaci (tj. urychlenému přechodu na nový model podnikání), mezera se spíše prohlubuje, protože se projevuje neschopnost velké organizace rychle reagovat na změny venku. Můj oblíbený příklad - kolik let se již např. snaží dohnat americké automobilky, tížené v mnoha směrech svou minulostí, která byla dříve jejich silnou stránkou, Toyotu, dřívějšího nováčka v odvětví. Ta je jim nyní už co se týče velikosti více než rovným soupeřem, a to i na jejich domácím trhu. Právě na trhu, kde dříve měly všechny výhody těch velkých, jmenované na začátku.