Dluh centrální vlády dosáhl ke konci června téměř 729 miliard korun. Za tři měsíce druhého čtvrtletí se tak prohloubil o 30,8 miliardy. Od loňských prázdnin stoupl o 85 miliard. V poměru k HDP by se měl podle našeho odhadu zvýšit na 23,6 procenta.
Naprostá většina změny státního dluhu byla zřejmá. Ministerstvo financí prodalo v aukcích státní dluhopisy za 36,3 miliardy korun. Naopak emise pokladničních poukázek byly o 7,5 miliardy nižší než jejich splátky. K tomu všemu stačí přičíst čerpání půjček od Evropské investiční banky ve výši 2,1 miliardy korun. Díky tomu dále klesl podíl krátkodobého dluhu na celkovém státním dluhu a nyní dosahuje 17,6 procenta. Cílem ministerstva financí je udržet tuto relaci pod dvaceti procenty. Nicméně vzhledem ke splatnostem a objemům emitovaných dluhopisů se snížila průměrná doba do splatnosti státního dluhu na 6,1 roku z 6,2 roku na konci prvního kvartálu. Ministerstvo financí se ovšem i nadále pohybuje v cílovém pásmu, který si pro tento ukazatel stanovilo.
Možná vám na první pohled nesedí zvýšení státního dluhu o 31 miliard korun a rozpočtový přebytek ke konci června ve výši 7,6 miliardy. Důvody jsou ovšem zřejmé. Tím prvním je skutečnost, že rozpočtové výdaje se nevyvíjí v průběhu roku rovnoměrně. V závěru roku se utrácí výrazně více než v jeho první polovině. Druhým důvodem je refinancování státního dluhu (tj. vypůjčování za účelem splacení předchozího dluhu) a zajištění prostředků na úhradu ztráty ČKA, kterou dostal státní dluh také na starost (letos by to mělo být 20 miliard korun).
Na konci letošního roku by se měl státní dluh pohybovat kolem 790 miliard korun, tj. asi 25 procent HDP. Nejistotou zůstává zahalen vývoj státního dluhu v příštím roce. Rozpočtový schodek může být 90 miliard, ale také třeba 200 miliard. Státní dluh by tak mohl poskočit až k jednomu bilionu korun. Aniž bychom počítali dluhy fondů vyvedených mimo státní rozpočet, měst, obcí, krajů a zdravotních pojišťoven, připadal by na každého z nás, včetně nemluvňat, dluh téměř 100.000 Kč. Pro srovnání bankám a splátkovým společnostem dnes dlužíme v průměru na osobu méně než polovinu této částky. V čem je problém? Ani státu nikdo nepůjčí zadarmo. S rostoucí výší dluhu roste samozřejmě také část daní, kterou musíme použít na placení úroků ze státního dluhu, místo abychom je použili na opravy silnic a jiné lidumilé účely. Navíc s rostoucí záplavou dluhopisů může klesat jejich cena, tj. růst požadovaný výnos. Financování českého státního dluhu je prozatím poměrně levné, korunová výnosová křivka leží po celé délce níže než její středoevropské sestry i křivka v eurozóně, nemusí tomu být ovšem věčně. S Maďarskem již ratingovým agenturám a investorům trpělivost došla.