Co je lehčího než si udělat tabulku historických výnosů investičních fondů a vybrat si ten nejlepší jako cíl své investice. Je to lehké, ale také málo smysluplné. To nejen kvůli známé poučce, že historická výkonnost "není zárukou" výnosnosti budoucí. Ale i proto, že jen náhodou bychom v takovéto tabulce porovnávali jablka s jablky. Může např. lehce dojít k tomu, že fond s výnosem 10 % p.a. během dané periody byl lepší, než ten s 12% výnosem.
Důvodem neporovnatelnosti výnosů fondů je to, že výnos se nezvratně pojí s rizikem. Nelze tak porovnávat dva fondy (resp. jakékoliv investice) co se týče výnosů, aniž bychom nevěděli nic o jejich riziku. Asi se např. nebude radovat ten investor, jehož fond vydělal o 1 % více než fond jeho kolegy, když jeho fond byl zároveň 2x rizikovější (např. vlastnil hlavně .com firmy a ten druhý utility).
Má tedy smysl porovnávat pouze výnosy upravené o riziko. Například: Fond A vynesl 10 % a díky své rizikovosti jeho investoři očekávali 8% návratnost. Fond B vynesl 12 %, ale díky jeho vyšší rizikovosti byla jeho požadovaná míra návratnosti 13 %. Fond A je tedy v plusu 2 %, zatímco fond B je v mínusu 1 %.
Uvedený příklad implikuje jeden z možných pohledů na úspěšnost investora/fondu v dimenzích riziko-výnos. Tato je reflektována v tzv. Jensenově alfě, která je definována jako:
Alfa = návratnost investice (potrfolia) - požadovaná návratnost
Nejde tedy o nic jiného, než o to, kolik investor vydělal nad, nebo pod požadovanou míru návratnosti (určenou většinou za pomocí CAPM, alternativně APT). Princip znázorňuje i následující graf, ukazující návratnost a následně alfy dvou portfolií, jedno s alfou pozitivní (fond vynesl více, než kolik od něj bylo požadováno díky jeho rizikovosti) a jedno negativní (fond vynesl méně, než kolik od něj bylo požadováno díky jeho rizikovosti). Modrá linka ukazuje, jak na trzích investičních aktiv s rostoucím rizikem roste požadovaná míra návratnosti, její sklon je dán sumou a charakterem investičních příležitostí na trzích a celkovou averzí vůči riziku na nich.
Zdroj: Patria Finance |
Nejenže tedy nelze odhadovat, kam vede následující zatáčka na základě pohledu do zpětného zrcátka, nelze porovnávat ani historický (popř. očekávaný) výnos jednotlivých fondů bez přihlédnutí k riziku. Alespoň běžný pohled na strukturu portfolia porovnávaných fondů (nakolik jsou zainvestovány v rizikových odvětvích, malých firmách, rizikových regionech, atd.) a následný relativní odhad jejich rizika je lepší než samotná tabulka historických výnosů.
Nejde přitom o "zaokrouhlovací chyby". I na jednom trhu (v jedné ekonomice) se mohou požadované míry návratnosti v jednotlivých odvětvích (reflektující riziko firem v nich) významně lišit. Na jednom konci spektra budou odvětví jako již zmiňované utility, potravinářství a nápoje, restaurace či banky (s nákladem vlastního jmění znatelně pod 10 %), na druhém konci spektra pak E-commerce, telekomunikace, atd. (s CoE znatelně nad 10 %).