I správně vedené účetnictví je jen částečným základem pro odhad hodnoty akcie, respektive posouzení toho, zda je na trhu nadhodnocená, či podhodnocená. Pokud pak společnost přímo falšuje účetní záznamy či vědomě účtuje v nesouladu se skutečností (při vší subjektivitě tohoto výrazu), je to pro její akcionáře neštěstí. Příkladů takovéto činnosti lze zejména na západ od nás nalézt dost.
Vzorový model vypadá asi následovně: Management společnosti je si jist sám sebou, jeho odměny jsou navázány opčním programem na krátkodobý pohyb ceny akcie na trhu, takže co je lehčí než dát optimistický výhled (tj. až na hraně dosažitelného) co se týče ziskovosti firmy. Jak ale jde měsíc za měsícem, firma neroste tak, jak se předpokládalo. Management ale stále "pevně věří", že jde o krátkodobý jev a že se to nakonec rozjede. Navíc ti, kdo se na trhu pohybují, mají ve svém zorném poli tolik společností, že se nebudou vrtat v detailech výkazů jedné z nich (určitou anomálií mohou v tomto smyslu být malé trhy s pár akciemi, jako je CEE region, záleží ale na celkovém záběru analytického týmu). Čtvrtletním číslům se tedy trochu pomůže. Jenže to tak je i další čtvrtletí, atd. Společnost se nikdy nerozjede, jak bylo na počátku indikováno, ovšem akcionářům to je jasné až ve chvíli, kdy dojde k veřejnému přiznání toho, že čísla byla "trochu masírována". Nastává hon na čarodějnice, na ty pravé, i na ty domnělé.
Vidíme, že nutkání k falšování účetnictví je odrazem celkového formálního i neformálního nastavení fungování trhu - důraz investorů na krátkodobé výsledky, přílišná váha daná na obecné odhady managementu co se týče budoucích čísel a přehnaná reakce, pokud tyto nejsou načas "doručeny", odměny managementu navázané na krátkodobé výsledky, apod. Oblasti, kde lze účetní výkazy více či méně upravovat, pak závisí přirozeně na účetních standardech, na tom, jak místní úřady vyžadují jejich dodržování, i na tom, nakolik je eticky přípustné vůbec uvažovat o jejich manipulaci.
Mnoho "nesrovnalostí" pramení z toho, že účetnictví je pokusem o to popsat skutečnou ekonomickou situaci podniku. Nutně tak naráží na to, že ona skutečná ekonomická situace podniku je pouhou myšlenkovou konstrukcí a lze ji definovat mnoha způsoby. Není to tedy nic moc, ale nic lepšího asi není. Když se zeptáte na to, jak si podnik vede, dostanete rozdílnou odpověď od finančního ředitele, od provozního ředitele, od prodejců, atd. Co se týče samotných čísel, tenze se projevuje silně zejména v časovém rozlišení - v tom, jak společností teče hotovost (jediný skutečný determinant její hodnoty) a jaké má tato společnost výnosy a náklady. Dochází tak např. k tomu, že i pokud je proud hotovosti do společnosti malý, lze vykazovat relativně velké výnosy (a naopak), či mít malé náklady i pokud proud hotovosti ze společnosti je výrazný. I takové rozlišení mezi investicemi a náklady je sice obecně přijímaným, ale pouze konceptem. Vždy je tedy nutno mít na paměti, že účetnictví je obraz malovaný za určitým účelem a tento se zdaleka nemusí podobat tomu, co od něho požaduje akcionář/investor.
Příště se podíváme na hlavní oblasti, které lákají ty, kdo chtějí tento obrázek trochu domalovat (např. aby podpořily cenu akcie na trhu a své odměny).