Poněkud nudný průběh mistrovství světa ve fotbale zavdal příčinu k nejednomu komentáři. Nikdo si však doposud nepovšiml vlivu, jaký fotbal zjevně má na výkonnost té které ekonomiky. Stačí se podívat na složení semifinále mistrovství světa v Německu: utkaly se v něm čtyři evropské týmy, Francie, Itálie, Německo a Portugalsko.
Dynamiku hry a vůbec fotbalové kvality můžeme nechat stranou, jak si však stojí semifinalisté MS v dynamice ekonomického růstu? Je zajímavé, že semifinalisté MS pocházejí ze čtyř zemí s prakticky nejpomalejším růstem v rámci Evropské unie. Za posledních pět let dosáhly Itálie a Portugalsko slabého ročního růstu ve výši 0,6 %, Německo rostlo o pouhou desetinu procentního bodu ročně rychleji. Francie je pak jednookým králem mezi slepými s růstem o 1,6 % ročně.
Proč mají tak pomalu rostoucí země nejlepší (či nejúspěšnější) fotbalisty? Částečně to lze vysvětlit popularitou fotbalu mezi chudšími obyvateli těchto zemí, často přistěhovalci. Jejich talent je pak rozvíjen bohatými kluby, takže se dostane dále než u podobně talentovaných fotbalistů, kteří zůstanou například v Alžírsku. Druhé částečné vysvětlení spočívá v tom, že řada hráčů, především Francie a Portugalska, nehraje ve své domovské zemi, ale třeba ve Velké Británii (růst 2,3 %) či ve Španělsku (růst 3,1 %) a benefituje tak z prosperity těchto zemí.
Přesto je (inverzní) vztah mezi úspěchem ve fotbale a ekonomickým růstem překvapující. Podíváme-li se na druhý nejpopulárnější sport v Česku, na lední hokej, výsledek je úplně jiný. Úspěšné země v hokeji jsou úspěšné i ekonomicky. Semifinalisty posledního mistrovství světa byli Česká republika (růst v letech 2001 až 2005 průměrně 3,0 %), Finsko (růst 2,6 %), Kanada (růst 2,6 %) a Švédsko (růst 2,2 %). Všichni čtyři jsou na tom tedy lépe než jakýkoliv ze semifinalistů fotbalového mistrovství světa. A v záloze jsou další rychle rostoucí ekonomiky, jako USA, Slovensko nebo Lotyšsko.
Zkrátka, hokej je sport úspěšných… (OK, Bělorusko je výjimka potvrzující pravidlo.)
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)