Nutkání k masáži, či čirému falšování účetnictví je mimo jiné odrazem celkového formálního i neformálního nastavení fungování trhu - důraz investorů na krátkodobé výsledky, přílišná váha daná na obecné odhady managementu co se týče budoucích čísel a přehnaná reakce, pokud tyto nejsou načas "doručeny", odměny managementu navázané na krátkodobé výsledky, apod. Oblasti, kde lze účetní výkazy více či méně upravovat, pak závisí přirozeně na účetních standardech, na tom, jak místní úřady vyžadují jejich dodržování i na tom, nakolik je eticky přípustné vůbec uvažovat o jejich manipulaci.
Několik oblastí pak vyloženě láká ty, kdo chtěli obrázek firmy trochu domalovat. Jde zejména o:
1. Oblast tržeb a jejich časového rozlišení - zatímco pro některá odvětví je rozpoznání ukončení prodeje zboží/služby evidentní, pro mnohá tomu tak není. V těchto případech je mnohdy více možností jak rozložit výnosy v čase, jejich vývoj oproti příjmům může být znatelně rozdílný. Mluvíme např. o odvětvích založených na projektových službách (software, poradenství, apod.);
2. Rezervy, popř. opravné položky a odhady hodnoty aktiv, které např., zejména v rámci jednoho roku, mohou tvořit prostor pro zlepšení operačních marží (rozpuštění rezerv);
3. Deriváty, jejichž hodnoty se mění prudce s pohybem kurzů či jiných podkladových aktiv a u nichž lze jen obtížně vysledovat změny hodnoty hlavně když souvisí s neobchodovatelnými či málo likvidními aktivy (opce na koupi neobchodovaných společností, opce na jejich prodej, apod.);
4. Transakce se spřízněnými stranami, které i v rámci přijatelných mezí (daných zejména přístupností finančních úřadů) často poskytují prostor pro mlžení, či dokonce přímo transfer hodnoty z jedné firmy do druhé.
Uvedené možnosti upravovat účetnictví (respektive věnovat se celkovému "window dressing") se přirozeně netýkají jen obchodovaných firem, ale mohou být využity i např. v rámci privátního prodeje firmy. V takovémto případě může být ale manipulace s čísly paradoxně těžší (např. díky důkladné due diligence) než na akciovém trhu. Přestože na něm operuje velké množství investorů, analytiků pokrývající akcie a dalších, jejich prostor pro detailní zkoumání výkazů je relativně omezený (v porovnání s privátními transakcemi). Že by i zde byla pod svící největší tma?
Snaha zamezit falšování účtů přes striktní regulaci všeho, co s výkazy souvisí, není (mírně řečeno) bez problémů. To je patné mimo jiné na odlivu zájmu společností od akciového trhu ve Spojených státech směrem k Evropě, popř. JV Asii. V dlouhém období asi přitom nelze spoléhat na nic menšího, než že se podobné praktiky stanou hlavně eticky a morálně nepřístupné.