Po 17ti zvýšeních v řadě se na posledním zasedání FMOC jeho účastníci rozešli bez jakékoliv akce. To otevřelo otázku, co bude dál, a kdy a za jakých okolností Fed svou politiku změní.
Podle některých analytiků dotázaných na Wall Street je determinující proměnou případného snížení sazeb ekonomický růst a ne inflace.
Vývoj z posledních dní naznačuje, že by Fed k uvolnění politiky mohl přistoupit po vyčkávání na současné úrovni a prvního snížení sazeb bychom se mohli dočkat na začátku příštího roku.
Ale ekonomové jako Jan Hatzuis a Ethan Harris upozorňují, že Fed přistoupí na snížení úrokových sazeb až v případě většího zpomalení růstu. Inflace bude mít s tímto rozhodnutím velmi málo co společného. Hatzius, hlavní ekonom Goldman Sachs, říká, že první snížení přijde dříve než většina očekává, pravděpodobně v prvním čtvrtletí roku 2007. Proč? Protože Fed reaguje vždy promptně na zvýšení míry nezaměstnanosti.
Hatzius ve svém posledním komentáři klientům zaslal, že pokud se Fed bude chtít vyvarovat recese, musí přistoupit k agresivnímu uvolnění měnové politiky okamžitě, když začne růst nezaměstnanost. Od poloviny roku 1960 podle analytiků Goldman Sachs Fed vždy přistoupil ke snížení sazeb pokud nezaměstnanost vzrostla o jednu šestinu procentního bodu.
Hatzius již pozoruje pohyb na pracovním trhu tím „správným“ směrem. Za tímto prohlášením hledejme proč Goldman Sachs očekává agresivní pohyb úrokových sazeb ze současných 5,25 % na 4 % na konci roku 2007.
Protikladem odhadů Goldman Sachs je odhad hlavního ekonoma Lehman Brothers Ethana Harrisese, který předpokládá další dvě zvýšení úrokových sazeb až na 5,75 % poté, stagnaci nejméně na rok a pak snížení na 5,50 %. Což by teoreticky mělo nejdříve nastat ve čtvrtém čtvrtletí roku 2007.
Proč? Protože ekonomika nezpomaluje o tolik, aby to vedlo k tlaku na Fed snižovat sazby a protože inflace stále akceleruje.
Harris tak uvádí, že k tomu, aby Fed dnes snížil sazby, potřebuje pokles HDP o 1% a čistá inflace by musela klesat.
A tak se do hry opět dostává dekádu staré pravidlo ekonoma Johna Taylora, známé jako Taylorovo pravidlo. Toto pravidlo při současném postavení ekonomiky říká, že Fed je ve fázi, kdy se rozhoduje inflace kontra růst .
Pro snížení inflace musí Fed použít všechny prostředky na stlačení hospodářského růstu pod trendovou linii . Je-li trend růstu nad 3 % , bude trvat nejméně rok stlačit jej jen na polovinu a snížit tak inflaci z 2,5 % na 2 %, tak to vidí Hatzius.
Druhým dechem dodává, že Taylorovo pravidlo je jednoduchým pohledem na Fed. Fed je velmi citlivý na pokles růstu a jeho politika není lineární.
Podle vysledovaných údajů měla americká ekonomika historicky velmi obtížné období udržení růstu pod trendovou hranicí aniž by upadla do recese, která se objevila vždy, když průměrná tříměsíční míra nezaměstnanosti vzrostla o jednu třetinu procentního bodu.
Harris se spíše ztotožňuje s názorem, že ekonomika prudce nezpomaluje a teprve když růst klesne pod 2 % a nezaměstnanost se pohne vzhůru, pak přijde signál pro Fed ignorovat další pohyb inflace.
Ironicky, finanční trhy posledním růstem naznačují, že se zpomalování nebojí a tím snižují možnost Fedu stimulovat ekonomiku dalšími impulsy.
Zůstává tedy poslední otázka: Ovlivní pokles realitního trhu celou ekonomiku nebo ne?
Harris připouští další tlak na trhu nemovitostí, ale ne takový, který by měl zastavit ekonomický růst.
A tak podle odhadů těchto dvou renomovaných ekonomů se určitě Fed bude v následujícím období činit a jeho pauza byla dočasná.