Poslední vtip minulé vlády aneb jak nevyděsit svět

Analýzy hodnotící rozpočtovou politiku nevychází pouze z jediného čísla, salda státního rozpočtu. Nato je státní rozpočet příliš snadno manipulovatelným. Dříve se hrálo se započítáváním ztrát ČKA, splátkami zahraničních dluhů, prodejemi licencí na UMTS, převody financí z jednoho roku do druhého přes rezervní fondy a dnes jsou pro změnu příjmy z privatizace. Za zmínku stojí současné šalamounské řešení ztrát ČKA. Úhrady ztrát této instituce byly vyřazeny ze státního rozpočtu, ale jsou házeny rovnou do státního dluhu. Na šuplíky veřejných rozpočtů můžeme lepit různé nálepky, pravda ale zůstává stále stejná. Klíčem je cyklicky očištěné primární saldo veřejných rozpočtů očištěné o mimořádné operace (dotace transformačním institucím a čisté půjčky). Fiskální impuls, a tedy i hodnocení vlivu rozpočtové politiky na ekonomiku a inflaci, vychází ze změny zmíněného salda. Tato čísla zůstanou stejná, ať si hrajeme/mlžíme se státním rozpočtem, jak chceme. Jinými slovy 88 miliard podle Bohuslava Sobotky a schodek přesto sto miliard podle Vlastimila Tlustého jsou jedno a totéž a tak je i vnímají analytici, ratingové agentury i ČNB (tedy alespoň všichni lidé z uvedených institucí, které jsem potkal). Rating bude v obou případech stejný, inflace jakbysmet. A kritika rozpočtové politiky trvá oprávněně už řadu let. Ale jako závěrečný žertík to nebylo špatné.

Čtěte také:
České rozpočty: cesta tam a zase zpátky
Odcházející ministr financí Bohuslav Sobotka bilancuje své působení v úřadu