Sezóna státního rozpočtu je v plném proudu. Červenec a srpen byly ve znamení „kdo s kým proti komu“, tedy hledání způsobu, jak rozplést gordický uzel volebního výsledku. V září patří lesk a sláva státnímu rozpočtu. Do konce měsíce musí vláda předložit návrh rozpočtu na příští rok Poslanecké sněmovny a včera tento návrh vláda schválila.
Nekonečná povolební vyjednávání začala ohrožovat proces přípravy státního rozpočtu na příští rok. Proto se iniciativy chopil přesluhující ministr financí Bohumil Sobotka. Přišel s rozpočtem se schodkem 88 miliard. Že to není úplně košer rozpočet, se vědělo hned od začátku. Po jmenování nové vlády spustil čerstvý ministr financí Vlastimil Tlustý lavinu kritiky, někdy i lehce přes míru, a s vervou začal vypočítávat v jakém žalostném stavu jsou státní finance. Éterem se začaly pohybovat částky: 101 miliard, 127,6 miliardy, 173,5 miliardy, 142,4 miliardy, 115,4 miliardy, 119 miliard a naposledy to je 91 miliard. Skončili jsme jen kousek od místa, kde jsme začali.
Pohled na provedené změny ukazuje, že se měnily jen poměrně drobné položky. Velkou část výdajů definují zákony a s těmi se hýbat prostě nedalo. Omezování platů státních zaměstnanců má také své limity, stejně jako seškrtávání peněz na vědu a výzkum, školství, zdravotnictví atd. Zhruba pět miliard se dalo ušetřit méně velkorysou valorizací penzí. Není snad nikdo, kdo by nepřál penzistům slušnou životní úroveň. Vyšší než minimální zákonem stanovená valorizace penzí ovšem nezatěžuje jen rozpočet na příští rok, ale především ztěžuje hledání přijatelné reformy penzijního systému. V nepochopení této skutečnosti, mimochodem popsané v závěrečné zprávě tzv. Bezděkovy komise, si ministři práce a sociálních věcí z táborů ČSSD i ODS nic nezadají. Ryzím populismem jsou úvahy o snižování sazeb spotřebních daní u tabákových výrobků a pohonných hmot. Náš daňový systém potřebuje snížit především daně z mezd a firemních zisků a zvýšení nepřímých daní by mělo kompenzovat snížení daňových příjmů.
A jak tedy bude naše fiskální situace vypadat? Stále stejně. Schodek veřejných rozpočtů bez mimořádných položek (čisté půjčky/příjmy z privatizace a dotace transformačním institucím) se při navrhovaném státním rozpočtu bude pohybovat mezi 4,0 a 4,5 procenty hrubého domácího produktu. Ukazatel, který nejvěrněji vypovídá o vývoji veřejných financí (cyklicky očištěné primární saldo veřejných rozpočtů bez mimořádných položek), by se měl zvýšit na 3,2 procenta HDP z letos očekávaných 2,8 procenta HDP a loňských 0,9 procent HDP. Maďarsko a Argentina stále nejsme, ale pískat si zrovna nemůžeme. Alespoň ne dlouho.
Kdo četl předchozí řádky, klade si možná otázku, k čemu byl všechen ten povyk v předchozích dvou týdnech. Nestačilo by říci, že do konce září se zázraky provést nestihnou, vyškrtat všechny triky, nevymýšlet nesmysly a raději věnovat energii na přípravu již skutečně reformního rozpočtu pro rok 2008?