Kontrakt futures je dohodou dvou stran, na trhu zprostředkovaný určitou institucí. Týká se výměny aktiv v přesně dohodnutý čas v budoucnu za předem dohodnutou cenu. Prodejce futures se zavazuje dodat aktivum, ten, kdo je kupuje, se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu. Na trhu s těmito deriváty participují jak ti, kteří se chtějí zajistit proti riziku pohybu ceny aktiv, tak investoři a spekulanti.
To, jak vypadá cash flow obou stran (bez zohlednění nákladů financování – viz níže) v době vypršení kontraktu, ukazuje následující graf:
 |
Futures se dají dohodnout (obchodovat) na tři druhy aktiv – pomíjející aktiva, nepomíjející (resp. skladovatelná) aktiva a finanční aktiva. Hodnota a cena futures se přirozeně odvíjí od hodnoty těchto podkladových aktiv. Mimo pomíjející aktiva (kde nelze uplatnit alternativní investiční strategie typu nakoupit a čekat) je cena futures na trhu obecně dána možnostmi arbitráže – možnostmi buď koupit futures, nebo podkladové aktivum a čekat. Cena futures je pak dána (i) současnou cenou aktiva (která by na efektivním trhu měla odrážet veškeré informace, které se ho týkají), (ii) úrokovým nákladem a možným (iii) nákladem skladování a transakčními náklady. To proto, že alternativou ke koupi futures je ona možnost si půjčit (nebo vzdát se investice do bezrizikového aktiva, pokud si půjčovat nemusím) a aktivum držet. Předpokladem fungování arbitráže je ale např. stejná úroková míra při půjčování a půjčování si a možnost jít short na trhu podkladových aktiv.
Futures na index akciového trhu, či jiný koš akcií, se pak chovají také podle výše uvedeného. Cena kontraktu na jednu akcii (a odpovídajícím způsobem pro více akcií) se obecně odvíjí podle vzorce:
F = S (1 + r – y)
Kde r je úroková míra a y je annualizovaný dividendový výnos akcie a S je spotová cena akcie.
Uvedené popisuje principy, je ale jasné, že oblast je složitější, už proto, že ceny futures mají obvykle výrazně vyšší volatilitu, než ceny jejich podkladových aktiv. V dalších článcích se podíváme na tuto problematiku detailněji.